SH - 7. kapitola 1/2

6. května 2016 v 18:49 | Ivča (kor. Evča) |  Molly McAdams - Stealing Harper


Kapitola 7
"AHOJ, DRAHOUŠKU! NEČEKALA JSEM, ŽE tě tady dnes večer uvidím. Nemají dnes tví kamarádi
párty?"
"Ach, ano? Proč bys mě tady nečekala? Je Štědrý večer."
Máma vytřeští oči a rychle se podívá na tátu: "No, moc jsi tady nebyl. Viděli jsme tě na Vánoce jen hodinu…" hlas se jí vytratil a provinile se na mě podívala.
No, bylo to tak, ale neměl jsem pocit, že bych je s nimi sdílel. Brandon vzal princeznu do Arizony poprvé na zimní prázdniny. Vzal ji domů. Věděl jsem, že ji miloval a věděl jsem, že to myslí vážně. Ale nebyl jsem připravený, aby to bylo tak vážné. Strávil jsem každou volnou chvíli po celé dva týdny surfováním a v práci, takže jsem dělal všechno, abych nemyslel na Harper. Když máma začala na Vánoce brečet, protože byly Harpeřiny dárky pořád pod stromečkem, byl jsem pryč. Musel jsem se vypořádat s tím, že byli pryč, zamilovávali se ještě víc a nepotřeboval jsem, aby mi to rodina ještě víc připomínala.
Ale dnes přijede a díky bohu ji moje sestra přiměje slíbit, že tady bude na Nový rok. Budu ji mít celé dva týdny bez Brandona a nemůžu se dočkat.
Podívám se na mámu a všimnu si, že oba pořád čekají na mou odpověď. Pokrčím rameny. "Měl jsem moc práce, ale už nemám."
Objali další lidi, kteří přišli, slušně jsem je pozdravil, ale nestaral jsem se, kdo všechno se dnes večer ukázal, myslel jsem jen na jednu osobu.
"Už jsou tady Bree a Harper?"
"Ani nevím, jestli tady přišly; myslela jsem si, že jedou k tobě domů."
Ke mně domů. Nechci strávit nový rok s Harper a bandou opilých spolubydlících. "Napíšu Harper.
Nechci, aby dnes večer šly na tu párty."
Budeš dnes doma?
"Chasi, zlato."
"Hmm?"
"Víš, že to Brandon a Harper myslí vážně, myslíš…možná?"
Podívám se na mámu a nakloním hlavu: "Možná co, mami?"
"Možná bys na ni měl přestat čekat? To, co to provádí s tvým kamarádstvím s Brandonem - za to nestojí, zlato."
Telefon mi zavibruje a podívám se dolů: Princezna: Ne, budeme s rodinou.
Perfektní. Usměju se pro sebe a podívám na rodiče. "Když jde o ni, mami, na ničem nezáleží. Takže ne, nemyslím si, že bych měl přestat. Miluju vás." Políbím ji na tvář a jdu nahoru pro Harpeřin dárek.
Vezmu zabalenou krabičku s prstenem, který jsem koupil před několika týdny a doufám, že ho přijme.
Slyšel jsem od Bree a mámy, jak moc miluje oranžové lilie, a věděl jsem, že tento symbol ve tvaru trojúhelníku bude milovat. Nevěděl jsem, co to pro ni znamenalo a nezáleží na tom, kde jsme, když má něco, kde je to napsané. Na ubrousku, papíru, na zápěstí…kdekoli. Tak jsem jí našel prsten s tímto znakem a je to pro ni perfektní dárek. Nebo jsem v to doufal.
Přecházel jsem po pokoji snad celou věčnost, než jsem slyšel Harper, Bree a rodiče, jak nadšeně mluví vedle v pokoji. Posadil jsem se na postel, vydechl, zavřel oči a poslouchal její hlas. Bože, tak moc mi chyběl. Chybělo mi všechno. Od Díkůvzdání, kdy jsem to skoro vzdal a políbil ji, mě požádala, abych to nedělal, nedotýkal se jí a jen z toho odstupu jsem šílel. Poslední dva týdny byly nejdelší, kdy jsem ji neviděl a nevěděl jsem, jestli si budu moct zase udržovat odstup, když ji nakonec znova uvidím.
Když jí rodiče říkají, že ji nechají v klidu odpočinout, a zavřou dveře, naposledy se nadechnu a jdu do
Briina pokoje. Tiše zaklepu, otevřu dveře a přísahám, že se mi zastavilo srdce, když jsem ji viděl sedět na podlaze.
"Ahoj, princezno."
Vytřeští oči. "Chasi, nemyslela jsem si, že tě tady uvidím."
Sakra, měl jsem jí říct, že tady taky budu. "Ptal jsem se, jestli jdeš domů."
"Správně, jen jsem myslela, že máš na mysli tvůj dům."
Sledoval jsem ji a snažil přijít na to, jestli je šťastná, že mě vidí, nebo ne. Pokoj byl malý a díval jsem se jí na hrudník, který se zvedal a klesal; nemůžu se tak cítit jen já. Nebyl jsem hloupý a věděl jsem, že miluje Brandona - každý, kdo byl s nimi v pokoji, to věděl. Ale to, jak na mě reagovala, nebylo to samé, jako když byla s Bradem, nebo s Breeiným přítelem Konradem. Kousala se do rtu a trochu zrudla. Bože, byla tak krásná. Nakonec jsem si všiml všech dárků, které měla okolo sebe, a vzpomněl jsem si, proč jsem tady přišel. Odstrčil jsem se od dveří, šel k ní a posadil jsem se dost blízko, abych cítil její teplo, ale ne příliš, abych se jí dotýkal.
Ruka se mi třásla, když jsem jí podal prsten a řekl jsem chraplavě: "Veselé Vánoce, Harper."
Zadržoval jsem dech, když se dívala na malou krabičku a trochu se usmála, když se nakonec zeptala:
"Proč?"
"Protože jsi moje oblíbenkyně, pamatuješ? Když jsem to viděl, musel jsem ti to koupit. Prosím, otevři to."
Protože mi tak bušilo srdce, neměl jsem ponětí, jestli to slyšela, když jsem se jí díval do tváře, když zvedala víčko krabičky. Zalapala po dechu, vytřeštila oči a prohlížela si to. Když se na mě podívala, ulevilo se mi, že vidím úžas, zavrtěla hlavou a zeptala se: "Jak jsi to věděl?"
"Máš to na všem, co máš před sebou."
Kývla a vydechla: "Chasi…" svěsila hlavu, ale ne dřív, než jsem zahlédl slzy. Zatraceně.
"Nebreč, Harper. Pokud se ti to nelíbí, nebo se ti nelíbí, že je to ode mě, tak to vrátím."
"Miluju to; prosím, neber mi to."
Tak proč brečíš a lámeš mi srdce?
"Tak co se děje?" dám jí dva prsty pod bradu a zakloním hlavu dozadu, abych se jí mohl podívat do očí a setřít slzy. Dech se mi zadrhne, když se jí znova dotknu a srdce mi začne bušit, když s třepotáním zavře oči.
"Nikdy jsem nic takového neměla. Nejen dárky…ale ani lásku, kterou ke mně tvoje rodina chová.
Nikdy jsem to neměla, až do teď a je to tak ohromné. Nevím, co jsem udělala, že jsem si to zasloužila a nevím, jestli jim ji taky tak projevuju."
"Ano. Věř mi." Díval jsem se na její nádherný uslzený obličej a setřel další slzy. Chtěl jsem jí říct tolik věcí.
Miluju tě. Chci, abys byla moje.
"Jsi výjimečná, Harper, není těžké tě milovat." Musím odejít, než řeknu víc, protože by znova utekla.
Bez dalšího slova vstanu a odejdu z pokoje.
Vrátil jsem se do pokoje a snažil jsem se přemluvit k odchodu, protože jsem jí dal prsten, ale slyšel jsem puštění sprchy, zasténal jsem a žuchnul na postel. Položil jsem si ruce na tvář, když jsem se snažil nepředstavovat si princeznu ve sprše, ale nepomohlo to. Chtěl jsem děkovat sestře, že dala Harper bikiny a myslel na chvíle, když jsem ji viděl na pláži a u bazénu u mě doma. Nepotřeboval jsem moc představivosti a ty obrázky se smísily s tekoucí vodou, což mi způsobovalo bolestivou a pulzující erekci.
Byly to měsíce, co jsem měl někoho a i tak jsem si Harper neustále představoval. Teď to nebylo jinak.
Rychle jsem si rozepl zip a skoro znova zasténal, když jsem se vzal do ruky.
"Chasi" - někdo zabušil na dveře - "tvůj táta řekl, že jsi tady a potřebuju, abys přinesl nějaké věci."
To si ze mě děláte prdel. Měl jsem Konrada rád, byl pro mou sestru vhodný a skvěle zapadl do naší rodiny. Ale sejmu ho za to.
"Chasi, kámo," ozve se z druhé strany tátův hlas: "no tak. Máme tam hodně beden se zmraženými věcmi a potravinami, musíme je donést dovnitř."
No, to zabilo všechny fantazie o Harper. Upravil jsem se, zapnul kalhoty a otevřel dveře. "Dobře, jdeme na to."
Poslední várka byla příliš malá, aby bylo třeba nás oba, a tak šel Konrad najít Bree, když jsme se s tátou vrátili pro poslední věci. Rozhodl jsem se odejít, protože je to moje jediná možnost, abych se dokázal kontrolovat, když jde o princeznu, ale když jsem ji viděl stát za Bree a Konradem u jednoho pokerového stolu, věděl jsem, že brzy neodejdu. Vypadala úžasně, ještě krásněji, než obvykle; vzpomněl jsem si na představu, kterou jsem měl ani ne před 10 - ti minutami a bojoval jsem s tím, že ji vezmu do náručí a odnesu do svého pokoje, což by se mi zamlouvalo. Otevřel jsem oči a sledoval ji, jak zrudla, když se dívala na pokerový stůl.
Všiml jsem si u stolu prázdného místa, šel tam a pomalu jsem si ji celou prohlížel. Zahlédl jsem na ruce něco stříbrného a z blízkosti jsem poznal svůj darovaný prsten. Hrudník se mi stáhl, a nedokázal jsem si zabránit v tom, abych ji vzal za pravou ruku a pohladil po prstenu, než jsem ji pustil a posadil se.
Hra rychle ubíhala - nevyhrával jsem, ale naštěstí jsem taky moc neprohrál. Rozdělil jsem si čas tak, že jsem se na ni skoro pořád díval a pak jsem se zaměřil na ruce a sázky, které ostatní pokládali, a byl jsem jistý, že vše prohraju. Ale stálo to za to, abych se na ni mohl dívat poprvé za dva týdny.
"Jdu do koupelny." Konrad vstal a protáhl se. "Sedni si tady za mě, dítě, ale prosím, bože, neprohraj moje peníze."
Nikdy nepochopím, proč Harper říkal "dítě," ale je to jedno, protože jsem jí dal taky přezdívku.
Sledoval jsem ji, když se posadila a oči se jí přestaly lesknout, když se podívala na karty. Bože, byla v karetách tak hrozná, ale bylo roztomilé ji sledovat, jak se snaží.
"Radši bys měla odevzdat všechny jeho žetony, princezno; nebudou tady, až se vrátí." Ušklíbl jsem se na ni a miloval jsem, jak zrudla ve tvářích.
Bree se naklonila, něco jí zašeptala do ucha a Harper jí tiše odpověděla. Přestal jsem se šklebit, když Harper zbledla, a zatvářila se zlostně. Co jí, sakra, Bree řekla?
Konrad se vrátil dřív, než jsme ukázali karty a Harper se vyhýbala mému pohledu, když rychle vstala a odešla od stolu. Co to, sakra? Ošklivě jsem se díval na sestru, když flirtovala s přítelem. Seděla tam a bavila se, když ublížila princezně? Hledal jsem Harper a našel ji s rodiči, než odešla pomalu do kuchyně.
Položil jsem karty na stůl, odhodil žetony Konradovi a šel jsem napravit, co Bree pokazila a to rychle.
"Končím." Harper položila pět piv na kuchyňský ostrůvek a já jsem jen dokázal vrtět hlavou. "Ne-ne.
Když já nepiju, tak ty taky ne."
Podívala se na mě, než se otočila k pivům. "No tak proč si jedno nevezmeš?"
"Protože už nepiju."
Dala si ruku v bok a nakonec se ke mně otočila. "Od kdy?"
Od kdy? Přestal jsem se rozhlížet po kuchyni a díval se přímo na ni.
Nevšimla si, že jsem se změnil od chvíle, kdy jsem ji potkal?
"Od chvíle, kdy jsem byl debil a ublížil princezně."
Vytřeštila oči a slyšitelně se nadechla: "Co…neuvědomila jsem si to."
"Ty jsi mi řekla, že bych měl přestat."
"Ale nemyslela jsem si, že to uděláš, Chasi. Jsi dospělý; můžeš si dělat, co chceš."
"Já vím. Z pití nevzniklo nikdy nic dobrého."
A kdybych v tom pokračoval, nikdy bych tě nedostal.
Ne, že bych ji měl…ale to by ji odstrčilo ještě dál.
Rychle mrkla a podívala se znova na piva. "Chceš se o jedno rozdělit? Z poloviny piva se nic nestane, správně?"
Nic se nestane ani z tří, ale nechtěl jsem nic začínat. Usmál jsem se a snažil se napodobit její hlas.
"Asi moje malé tělo dokáže zvládnout polovinu piva."
"Jsi takový osel. Pomoz mi s tím, nesu to tvé mámě."
Vrátili jsme se k jejich stolu a přitáhl si židli vedle Harper, abychom pořád byli tak trochu v kontaktu.
Naklonila se k mámě a myslel jsem na to, jak perfektně by zapadla do naší rodiny, jako moje žena. To mě dostalo a musel jsem se zaklonit, když mě to zaplavilo. Každý cit k Harper se rozvířil, nikdy jsem něco takového nezažil a nikdy do té chvíle jsem nepřemýšlel o manželství. I tak jsem věděl, že jestli bych si vzal Harper, bylo by to hned. Smála se s mámou, a pak se na mě na chvilku ohlédla, než se podívala ke stolu.
Je to oficiální. Jsem z té holky úplně mimo.
Všichni začínají opouštět stoly a hledají místa, odkud by se mohli dívat na televizi, aby odpočítávali půlnoc a zamračil jsem se, když princezna beze slova, nebo pohledu na mě vstala a šla za Bree. Viděl jsem, jak se Bree a Konrad muchlují a smějí, když na ně vrtí hlavou. Zvedne pravou ruku, aby se podívala na prsten, který jsem jí dal a co se stalo pak, úplně rozhodlo. Kousala se do spodního rtu, tváře jí zrůžověly a sladce se usmívala, když se na něj dívala, než spustila ruku a podívala se na televizi. Měl jsem jednu z těch zatracených chvil, když jsem si uvědomil, že bych dal cokoli za to, abych si ji vzal, a pořád jsem ji nepolíbil. A když jsem to viděl, nemohl jsem čekat déle.
Šel jsem za ní, vzal ji okolo pasu a zatáhl ji do tmavé chodby. Zalapala po dechu, ale zavřela pusu, když jsem ji otočil, opírala se zády o zeď a podívala se mi do očí. Vzal jsem jí tváře do dlaní a hladil ji po nich palci, když jsem se jí díval do tmavých očí. Trochu otevřela ústa, a když všichni odpočítávali půlnoc, slyšel jsem, jak se nadechla, než jsem konečně, konečně přitiskl ústa na její. Tiskla se ke mně a trvalo několik sekund, než se uvolnila a objímala mě okolo krku. Když začala pohybovat ústy proti mým, mohl jsem šťastně umřít.
Zatlačil jsem jí jazykem na spodní ret a zbožňoval jsem, jak zasténala, když otevřela ústa. Tvrdě jsem nás přitiskl na zeď, pustil její tváře a chytil ji za boky, aby mi stála mezi nohama. Nezdráhala se, a když jsem jí jednu ruku přitlačil na záda, abych nás přitiskl víc k sobě, zasténala mi do úst a přitiskla se ke mně. Ruce jí sklouzly z mého krku, pevně mě chytila za tričko, táhla mě k sobě blíž a usmál jsem se, než jsem jí začal okusovat spodní ret a znova si ukořistil její ústa. Když jsme se odtáhli, oba jsme ztěžka dýchali a opřel jsem čelo o její, když jsem se snažil popadnout dech.
Položila mi ruce na hrudník, ale neřekla ani slovo a nedívala se na mě. Dívala se dolů. Potřeboval jsem, aby se na mě podívala a musel jsem vědět, co si myslela. Ten polibek nebyl to, v co jsem doufal, když jsem se ji konečně rozhodl políbit. Bylo to něco víc. Spěchal jsem, byl vášnivý a jako bychom se nemohli nabažit toho druhého.
Tak proč se na mě nedívá?
"Harper."
Podívala se na mě a žaludek mi poklesl. Vypadala, jako by jí někdo zničil. Nikdy jsem se necítil tak naživu a zdálo se, že ona na druhou stranu, nemá daleko k pláči.
"Budu si na ten polibek pamatovat po zbytek života." Opatrně jsem se od ní vzdálil a ledoval, jak se bolestně zatvářila. Přemýšlel jsem, jestli dělám tu největší chybu. Spustil jsem ruce, rychle odešel k autu a vypadl z domu tak rychle, jak to bylo jen možné. Kdyby toho litovala, věděl jsem, že bych to nezvládl, tak jsem to nechtěl vědět.
"CHASI, ZASTAV SE."
Ztuhnu a svěsím hlavu, než se otočím k Bradovi. "Jo?"
"Co se s tebou v poslední době děje? Přiznávám, že je fajn, když jste se posledních pár týdnů nebili, ale každému odsekáváš, vyhýbáš se všem spolubydlícím už několik týdnů a teď, když tě vidím…vypadáš jako zombie. O co jde?"
"O nic."
Než můžu dosáhnout na kliku, položí na ni svou ruku a znova říká. "Byli jsme kamarádi, ale se s tebou poslední dobou děje cokoli, ničíš kvůli tomu všechna kamarádství, i to naše."
"Nevím, co chceš, abych ti řekl. Víš, co se se mnou děje a vybral sis Brandonovu stranu."
"Nikdo si nevybral strany - jen ty jdeš tou špatnou cestou. Způsobuješ zbytečné problémy a je těžké, abyste vy dva byli v jedné místnosti."
"No, tady to máš. To proto jsem vždycky pryč."
"Uvědomuješ si, jak hloupé to je?" mávl rukou k domu. "Je to, kurva, tvůj dům a nikdy tady nejsi!
Podívej, vím, že ji máš rád -"
"Miluju ti." Přeruším Brada a on vytřeští oči.
"Ach…dobře. Vím, že ji miluješ, ale přišel jsi o svou šanci - alespoň teď. Teď je s Brandonem, a pokud má někdy nastat chvíle, kdy budete spolu, pak musíš přestat s tím, co děláš."
"Budu tady," řeknu tiše k hlavním dveřím. "Když budu vědět, že mě chce taky."
"No, sakra, doufám, že to tak bude, Chasi! Nikdy jsem tě neviděl, aby ses staral o holku déle, než pár minut. Ani ses nepodíval na Natalie a ona s tebou šukala víckrát, než jednou. Vím, že pro tebe Harper něco znamená; nejsem slepý! Ale pokud jsi si jistý, že tě chce taky; pak neser toho přítele, kterého máš v Brandonovi, abys ji dostal."
"Brandon v tom není tak hluboko, jako já, tak jsem si dost jistý, že to není možné."
"Možná bys měl něco vědět. Protože takto to dál nejde."
Povzdychnu si a nakonec se k němu otočím. "Skončili jsme tady, doktore Phile?"
Brad trhne hlavou a zavrtí jí: "Vážně, co to, kurva, s tebou je?"
"Podívej, mrzí mě to a vím, že jsem byl poslední dobou debil, já jen - nevím, jak to vysvětlit…kdyby někdo chodil se Sarah, co bys dělal?"
"S mou Sarah?" když jsem kývl, pokračoval: "vymlátil bych to z něj a dostal ji zpátky."
Zvednu obočí a dál se na něj dívám.
"Ale to je jiné, brácho. Se Sarah jsme spolu dva roky a ty s Harper ani nejsi."
"Já vím, ale kdyby řekla ano, dnes bych si ji vzal."
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 galipeko galipeko | 6. května 2016 v 20:15 | Reagovat

dakujem :-)  :-)  :-)

2 Nataša Nataša | 6. května 2016 v 20:27 | Reagovat

Ďakujem za skvelý preklad :-)

3 blanchet blanchet | 6. května 2016 v 20:57 | Reagovat

díky :-)

4 Pavlína Pavlína | 6. května 2016 v 21:01 | Reagovat

Děkuji :-)

5 Yanica Yanica | 6. května 2016 v 21:04 | Reagovat

Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

6 Gabo Gabo | 6. května 2016 v 22:35 | Reagovat

Ďakujeeem :-)  :-)

7 Mirka Mirka | 6. května 2016 v 22:45 | Reagovat

Moc děkuji!!!♥♥♥

8 Lenka Lenka | 6. května 2016 v 23:20 | Reagovat

díky za překlad ☺

9 Momo Momo | 7. května 2016 v 7:07 | Reagovat

Dakujem:)

10 Veronika Veronika | 7. května 2016 v 8:14 | Reagovat

Děkuji

11 Lidka Lidka | 7. května 2016 v 9:26 | Reagovat

Moc a moc děkuji za další kapitolu. :-)  :-)  :-)

12 JanaB JanaB | 7. května 2016 v 19:25 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu :-D

13 Paja Paja | 9. května 2016 v 9:05 | Reagovat

dekuji za kapitoly :-)

14 Lefej Lefej | 9. května 2016 v 9:36 | Reagovat

díky moc za překlad♥

15 lucia lucia | 10. května 2016 v 15:39 | Reagovat

Ďakujem za pokračovanie :)

16 Dana Dana | 14. května 2016 v 12:53 | Reagovat

Děkuji za kapitolu.

17 Katka Katka | 15. června 2016 v 22:23 | Reagovat

Ďakujem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama