SH - 10. kapitola

27. května 2016 v 18:50 | Ivča (kor. Evča) |  Molly McAdams - Stealing Harper


Kapitola 10
ZNOVA JSEM SE PŘESTĚHOVAL ZPÁTKY do svého domu den poté, když mě Harper tak zdrtila.
Byl jsem připravený na to, že ji s Brandonem uvidím vcházet a vycházet z jeho pokoje a bude mít na sobě jen jeho tričko. Ale vůbec jsem ji neviděl. Byl to týden, a když jsem párkrát viděl Brandona, byl vždycky sám. Viděl jsem ho včera ráno, když přišel do kuchyně a já jsem odešel, ale skončilo to tak, jako vždycky.
Úplným tichem. Nevěděl jsem, co mu mám říct, tak jsem neřekl nic. Než bych ho nenáviděl za to, že ji měl. Teď jsem nenáviděl ji, že mě znova opustila a nemohl jsem vystát, že ho vidím bez toho, abych chtěl umřít.
Z mých dnů se stala rutina. Ráno jsem surfoval s Bradem a kluky a Brandon celý minulý týden nepřišel.
Pak jsem během dne chodil na hodiny a večer pracoval. Vycházím z hodiny a snažím se zabít čas s kamarády, když do mě jeden vrazí.
"Co to, sa -" odmlčím se, když vidím kaštanové vlasy a vytřeštěné šedé oči, které se na mě dívají.
"Princezno?"
Bez toho, aby něco řekla, si vezme telefon, který spadl doprostřed, jen se pro něj skloní a chce odejít.
Seru na to.
"Harper, počkej!" když ji dostihnu, chytím ji za ruku a otočím k sobě. "To mi ani neřekneš ahoj?"
Skloní hlavu a roztřeseně řekne: "Ahoj."
Proč se na mě ani nepodívá? Dám jí prst pod bradu, zvednu ji nahoru a hrudník se mi sevře, když vidím oči plné slz. Proč, sakra, moje princezna brečí? "Zlato, co se děje?"
Zrudne a několikrát mrkne, aby zahnala slzy. "Nic, je to jen alergie."
Kraviny. Rychle se podívá stranou a vím, že by Brandon nesouhlasil s tím, že se jí dotýkám, tak ustoupím a dívám se mezi nás. "Moc jsem tě u mě doma neviděl. Vím, že se mnou nechceš být, ale můžeš tam být, nebudu vás s Brandonem obtěžovat."
"To není důvod, proč jsem tam nebyla. Já ehm, rozešla jsem se s Brandonem."
Okamžitě se jí podívám do rozbouřených šedých očí.
"Rozešla? Kdy, proč jsi mi to neřekla?" bylo zvrácené, když jsem cítil naději, že konečně za celých pět měsíců dostanu to, co jsem chtěl?
"Je to něco přes týden. Ale bolí mě to víc, než to dokážu vysvětlit a potřebuju čas, abych se přes to dostala. Nemůžu jít rovnou za tebou, protože už s Brandonem nejsme spolu."
Nemůžu jít rovnou za tebou…znamená to, že se ke mně chce vrátit? V to jsem doufal, vzal jsem jí růžové tváře do dlaní, sklonil se a podíval se jí do očí. "Miluju tě a dám ti tolik času, kolik potřebuješ."
Sakra, pokud. "Pokud. Pokud mě pořád chceš?"
Zadržím dech, když mě vezme za levou ruku a přitiskne si ji víc na tvář. Zavře oči a zhluboka se nadechne. "Řekla jsem ti to, vždycky tě budu milovat, Chasi, ale pořád si nejsem jistá, že mě někdy neopustíš. Protože se toho bojím a tak nevím, jestli můžu být s tebou. A nějaké věci se od posledně změnily, tak možná změníš názor."
"To není možné."
Sundala mi ruce z tváří, aby mě objala. Zhluboka jsem se nadechl a děkoval bohu, když mě políbila na krk a přitiskla tvář na hrudník, ale pak zašeptala: "přeju si, aby to byla pravda."
Co musím udělat, abych ji přesvědčil, že ji miluju víc, než cokoli? Najednou mám v očích slzy a hlas se mi zlomí. "Je to pravda, Harper. Miluju tě tak moc, proč to nevidíš?"
Vytřeští oči, když se jí do nich hrnou slzy a pusa se jí začne třást. Pak vím, že je pryč z mého náručí a odchází. "Musím jít; mrzí mě to."
"Harper, prosím. Prosím, neodcházej. Mluv se mnou, zlato." Nezastavila se a neohlédla. "Princezno, prosím, nechoď." Nic; měla dál svěšenou hlavu a dál ode mě odcházela a byl jsem vyděšený, že když ji nechám jít, nikdy se nevrátí zpátky.
"Harper, prosím, mluv se mnou!"
Najednou se otočí, ale já se nezastavím, než jsem těsně u ní.
"Promluvíme se," slibuje. "Promluvíme, ale teď musím jít." Tentokrát mi ona setře slzy.
"Slibuješ?" když kývne, zašeptám: "Miluju tě," než ji políbím na vnitřní zápěstí a sleduju, jak odchází.
Byl jsem do Harper tak zabraný, že jsem si nevšiml Bree, než se mě dotkla. Díval jsem se na obě a ztuhl jsem, protože jsem to řekl nahlas před svou sestrou. Oba se na mě ale jen usmály a uvolnil jsem se, než jsem se rozhlédl a uvědomil si, že nás sledovali i ostatní. Svěsil jsem hlavu a rychle odešel od holky, kterou jsem miloval.
"LÍBÍ SE TI TO?"
Brad se usmíval, když se díval do dvojitého zrcadla, aby si prohlédl tetování, které jsem právě dokončil na jeho zádech. "Jo, chlape, Sarah to bude milovat."
Namažu tetování a zakryju ho, než si Brad stáhne tričko a seskočí ze stolu. Chtěl jsem udělat komentář o tom, že si chce nechat vytetovat jméno Sarah na rameno, ale mi dokončil slovo "Princezna", které mám na ruce a skrývám to. Tak jsem neměl o čem mluvit.
Jeff přišel ke mně, hodil Bradovi a mně sodovku, než si otevřel vlastní a posadil se mi na pult. Noc pomalu ubíhala a jen Brian měl zákazníka…a to byl jeho bratr.
"Jdeme zítra surfovat?" zeptal se Brad dřív, než se napil.
"Jo. Myslíš, že půjde Brandon?"
Brad pokrčil rameny. "Přísahám, vyměnili jste si místa, ty se vracíš a Brandon zmizel, no…kromě jednoho oběda."
"Jo, ale odešel dřív, než jsem se posadil." A Brad se tak mýlil. Nevracel jsem se ke svému starému já, jen jsem doufal, že každý den byl den, kdy bude Harper znova v mém náručí. Ale s každým ubíhajícím dnem byla naděje menší a menší.
"Už se spolu nehádáte, že? Ani jeden z vás nemá Harper, tak není důvod." Nijak jsem se nezatvářil a ošklivě jsem se podíval na Brada, který zvedl ruce a ušklíbl se. "Hej, víš, že do tebe budu rýpat. Chci, abys byl šťastný. Ale je to pravda."
Otočím krkem a povzdychnu si. "Nehádali jsme se od chvíle, kdy se vrátil domů po zimních prázdninách. Ale mluvili jsme jen jednou a to bylo ráno, kdy princezna omdlela."
"No, taky bych s tebou nemluvil, kdybys šukal s mou holkou," řekl Jeff dopáleně a šťouchl mi do sody.
"No, ne!"
Šukal jsem s hodně holkami. A to, co jsme s princeznou měli, se nedalo považovat jen za šukání. "Neví to."
"Ale ano!" zavolá od svého tolu Brian a nevzhlédne od Bratrova lýtka. "Sakra, celou dobu jste se hádali a ty jsi byl pořád v práci. Teď je klid. A tvoje holka ho nechala a on se ti vyhýbá víc, než kdy jindy? Věř mi, brácho, ví to."
"O tom pochybuju." Řekl Brad v tu samou dobu, kdy jsem zavrtěl hlavou a řekl: "Ani náhodou.
Vymlátil by ze mě duši, kdyby to věděl."
"Přesně tak," řekl Brad, když na mě ukazoval prázdnou lahví. "Měl bys vidět, jak šel po Chasovi.
Neříkám, že si to Chase nezasloužil, ale byl víc, než jen nasraný. A to bylo předtím, než se cokoli stalo."
"Ví to," nesouhlasí Jeff. "Jinak by se ti nevyhýbal."
"Vyhýbá se každému." Pevně se chytnu okraje židle, o kterou se opírám. Začnu přemýšlet nad tím, že to
možná Brandon ví. Rychle se rozhlédnu okolo a ujišťuju se, že jsme tady jen my a podívám se na její jméno vytetované na ruce.
"Jen nechápu, proč na ni pořád čekáš," řekne Jeff. "Čekal jsi měsíce a teď se rozejde s přítelem a…jak dlouho to je?"
Zatnu zuby, když odpovím: "Přes měsíc a půl." A ne…nesleduju ji…
"Měsíc a půl," pokračuje: "a sotva s tebou mluví. Už se přes ni dostaň."
"Miluje ji!" Zavolá od svého stolu Brian a já si odfrknu a zasměju se. Slyšel mě nadávat na princeznu celý půlrok a pořád podporuje to, co k ní cítím.
"Cokoli!" řekne odevzdaně Jeff. "Je to měsíc a půl, kdy řekla, že si promluvíte a ještě se to nestalo."
Dál se dívám na její jméno na ruce a myslím na chvíle, kdy jsem ji viděl poté, co se rozešla s Brandonem. Bylo to pár chvil, možná víc, ale všechny byly krátké a jen když jsme se potkali. Řekla, že si promluvíme a dám jí tolik času, kolik potřebuje. Ale za dva dny má narozeniny a mám plán. "Stane se to." Podívám se na Jeffa, pak Brada a ten kývne. "Ujistím se o tom, že se to stane."
ZÍTRA MÁM JEN JEDNU HODINU, ALE Harper má narozeniny a mám pro ni překvapení. Takže když vyjdu z poslední hodiny, zastavím se v kanceláři u profesora a nechám mu tam papír, že budu pryč z města. Když odejdu z jeho kanceláře, uvidím Harper běžet na záchod a zakrývá si pusu. Rozhlédnu se okolo, abych se ujistil, že tu nikdo není, zatlačím na dveře a slyším, že je jí zle a je v jedné z kabinek.
Zády se opírá o stěnu, ani si nezavřela dveře.
Postavím se za ni, nakloním se na stranu a hladím ji v kroužcích po zádech, než skončí.
"Běž pryč," zasténá, když spláchne.
Ani náhodou. Ustoupím, ale jen o pár stop, abych jí podal papírovou utěrku. "Tady máš, princezno."
Vezme ji, utře si pusu, postaví se a otočí ke mně. "Díky."
Dívám se na ni, ale nevypadá, že by jí bylo zle. Vypadá krásně. Absolutně nádherně. "Jsi v pořádku?
Chceš, abych tě někam vzal?"
"Ne, je mi skvěle."
"Skvěle? Právě jsi zvracela, Harper."
Zhluboka se nadechne a dál se mi dívá do očí. Zavrtí hlavou, podívá se dolů a projde kolem mě k umyvadlu, aby si vypláchla pusu. "Já vím, ale cítím se dobře."
"Pokud nechceš, abych tě někam vzal, tak alespoň zavolej Bree, aby tě vzala domů." Přemýšlel jsem nad dnešním ranním rozhovorem s tátou a tiše jsem dodal: "Když o tom mluvíme, kdy ses mi chystala říct, že ses přestěhovala k mým rodičům?"
Otočí kohoutkem, dá si do pusy žvýkačku a několikrát žvýká, než se zeptá: "Vadí ti to?"
"Vůbec ne, ale zjistil jsem to dnes ráno, že tam žiješ už přes měsíc. Byl bych tam častěji, kdybych věděl, že tam jsi a neschováváš se v pokoji na koleji."
"Neschovávala jsem se před tebou, Chasi."
Skoro si odfrknu. Jeff měl včera v noci pravdu - sotva jsem s ní za polední měsíc a půl mluvil. Věděl jsem, že potřebovala čas, ale vždycky se zdálo, že utíká opačným směrem, než já. Skloním hlavu a dívám se na její batoh, který je mezi námi. "Jsi si tím jistá?"
Chvíli je tiše, a když něco řekne, promluví tiše: "Jen jsem toho měla moc a ty jsi poblíž taky moc nebyl. Už měsíce jsi nepřišel na rodinný den."
"Jako předtím, Harper, dával jsem ti čas, o který jsi žádala."
"Ach."
Jo.
Zvedne batoh, projde kolem mě, a když se na ni otočím, s očekáváním se na mě dívá s rukou na
dveřích. Jdu za ní ven a zůstaneme zticha, než vidím, že se na mě dívá koutkem oka.
"Harper, můžeš mi říct jednu věc?"
"Řeknu ti cokoli, Chasi."
Dotknu se její ruky, abych ji zastavil, a čekám, než se na mě podívá svýma šedýma očima. "Já -
promeškal jsem šanci?"
Svraští obočí. "Co tím myslíš?"
"Myslím s tebou, s námi. Promeškal jsem šanci?"
Bolestivě se mi sevře hrudník, když se přiblíží a obejme mě. Vzpomněl jsem si na chvíli, kdy jsme byli na příjezdové cestě mých rodičů, a říkala mi, že zůstane s Brandonem, tak jsem zadržel dech a chytil ji pevněji, když odpověděla.
"Mrzí mě, že ses na to vůbec musel ptát. Přeju si, abys věděl, jak moc tě miluju, Chasi, jen je to pro mě těžké. Nevěděla jsem, jestli mi pořád dáváš čas; myslela jsem si, že jsem tě už ztratila." Hlas se jí nakonec zlomí a skoro nahlas poděkuju bohu.
"Ach, sakra, zlato. To není možné." Políbím ji do vlasů a stisknu pevněji. "O co šlo? Je to pořád kvůli Brandonovi? Nebo se stalo něco dalšího?"
"Musíme jít, Harper."
Pustím ji a ustoupím, když slyším sestřin hlas. Znova jsem čekal, že bude Bree vyšilovat, ale jen tam stála a usmívala se.
Harper se na mě podívala a dotkla se mé ruky. "Uvidíme se."
"Ahoj, princezno."
Znova jsem ji sledoval odcházet, ale tentokrát jsem si slíbil, že to bude naposledy. Zítra bude moje.

Doufám.
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 27. května 2016 v 19:44 | Reagovat

Moc díky za novou kapitolu. :-)  :-)

2 Dana Dana | 27. května 2016 v 19:48 | Reagovat

Děkuji za kapitolu :-)

3 zita zita | 27. května 2016 v 19:50 | Reagovat

ach konečne nastane tá chvíle kedy sa dozvie, ž bude tato :-)  :-)

4 Mirka Mirka | 27. května 2016 v 20:00 | Reagovat

Moc děkuji!!!♥♥♥

5 Veronika Veronika | 27. května 2016 v 20:39 | Reagovat

Děkuji :-)

6 galipeko galipeko | 27. května 2016 v 20:43 | Reagovat

dakujem :-)  :-)  :-)

7 sarinka090 sarinka090 | 27. května 2016 v 21:17 | Reagovat

Dekuji moc

8 Nataša Nataša | 27. května 2016 v 21:30 | Reagovat

Tak veľmi sa neteším na to, čo sa stane o pár kapitol. Už teraz mi je smutno. Ďakujem za preklad

9 Momo Momo | 27. května 2016 v 22:29 | Reagovat

Dakujem za ďalšiu kapitolu veru aj je mi smutno :)

10 Květa Květa | 28. května 2016 v 7:13 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu. Harper je určitě těhotná...

11 Draza Draza | 28. května 2016 v 9:44 | Reagovat

Ženy děkuki za další kapitolu :-)

12 JanaB JanaB | 28. května 2016 v 20:34 | Reagovat

Děkuji za další kapitolu :-)

13 blanchet blanchet | 28. května 2016 v 21:32 | Reagovat

Díky:-)

14 Andrea Andrea | 29. května 2016 v 10:51 | Reagovat

Děkuji za pokračování, je to opravdu krásná kniha

15 Lenka Lenka | 29. května 2016 v 16:59 | Reagovat

Díky za překlad :-)

16 Lefej Lefej | 29. května 2016 v 19:50 | Reagovat

díky moc za překlad♥

17 Pavlína Pavlína | 30. května 2016 v 5:53 | Reagovat

Děkuji :-)

18 Alena Alena | E-mail | 30. května 2016 v 8:22 | Reagovat

dakujem :-)

19 Jana Jana | 1. června 2016 v 7:04 | Reagovat

Díky moc :-)

20 maťa maťa | 2. června 2016 v 21:22 | Reagovat

ďakujem za preklad ♥ :-D

21 Evanko Evanko | 3. června 2016 v 13:59 | Reagovat

Děkuji moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama