TTOM - 23. kapitola

6. listopadu 2015 v 16:44 | Ivča (kor. Evča) |  Amanda Bennett - This Trust of Mine


Kapitola 23
Madison
VZBUDÍM SE, KDYŽ SLUNCE PROSVÍTÁ okny do pokoje, který mi nejdříve připadá tak cizí. Když se přetočím na bok, narazím do spící Kayly a pak mě trkne, že jsem s ní zůstal celou noc.
Rychle vylezu z postele a vezmu si kalhoty a tričko cestou do koupelny. Rychle vytočím číslo prarodičů a doufám, že je vše v pořádku. Poslední dobou jsem nespal moc dobře a skoro jsem čekal, až mě babička vzbudí a řekne, že zemřel. Toto ráno nebylo jiné. Po třetím zazvonění chci jít domů, ale pak to babička vzala.
"Madisone, jsi to ty?"
Vydechnu zadržovaný dech a čekám, co řekne. "Dobré ráno, babi. Omlouvám se, že jsem to včera večer nezvládl domů. S Kaylou se něco stalo a potřebovala mě. Je děda v pořádku? Potřebuješ, abych přišel domů?"
"Vše je v pořádku, Madisone. Nemusíš si dělat tak velké starosti. Dědeček měl vlastně dobrý den. Dej si načas a buď s tou mladou dámou, jak dlouho potřebuješ. Volala mi její babička a řekla mi to. Prosím, řekni Kayle, že nás moc mrzí její ztráta."
"Řeknu jí to, babi. Děkuju ti. Uvidíme se později. Miluju tě."
"Taky tě miluju, Madisone."
Zavěsím, umyju si obličej a snažím se probrat. Otevřu dveře, abych zkontroloval Kaylu a ta překvapivě pořád spí. Nechci ji vzbudit, tak rychle sejdu dolů do jídelny, kde nečekaně narazím na jejího dědečka. Podle jeho výrazu vidím, že je připravený se hádat, ale pokud jsem se něco za posledních 24 hodin naučil, tak je to to, že se nebude namáhat kvůli malým věcem. Možná nesouhlasil s naším vztahem, ale nikdy od ní neodejdu.
"Dobré ráno, pane Jamesi." Nasadím si čepici na hlavu, než jdu do kuchyně, kde dělá Kaylina babička snídani.
"Madisone, rád bych si s tebou promluvil." Řekl to vážně a věděl jsem, že kdybych odmítl, nebral by to na lehkou váhu.
"Ano, pane."
Ukáže, abych šel za ním na zadní verandu. Čekal jsem, až se posadí, než jsem se posadil vedle něj. Ztuhl jsem pod jeho tázavým pohledem a srdce mi bušilo, když jsem nevěděl, co mi chce říct.
"Miluješ mou vnučku?"
Dobře, rovnou k věci. "Absolutně, celým svým bytím."
"Protože ta holka si zaslouží někoho, kdo ji miluje. Kdo ji opravdu miluje a ne, že si to jen myslí. Pokud se do tebe zamiluje a ty ji znova opustíš, nebudu tolerovat tady to všechno, co děláte. Chápeš, co říkám, synu?"
"Samozřejmě, pane. Budu to říkat, až budu modrý v obličeji, ale vaše vnučka je dívka, se kterou chci být po zbytek života."
Vidím, jak se na mě intenzivně dívá s nevěřícím výrazem. "Vím, že jsme mladí, pane, ale nepochybuju, že jednou vás požádám o její ruku."
"Nejsem si jistý, jestli dostaneš odpověď, kterou hledáš, až ten den nastane."
"Se vším respektem k vám, pane, udělal bych pro ni cokoli. Věděl jsem to ve chvíli, kdy jsem ji tady před pár měsíci nechal, že jsem udělal největší chybu svého života. Vrátil jsem se kvůli ní. Abych s ní začal žít. Neříkám, že si ji zítra vezmu, ale jestli je to to, co musím udělat, abych dokázal, jak moc se o ni starám, udělám to."
Pan James se posune dopředu a opře si bradu o ruce.
"Asi jsem se v tobě mýlil, Madisone a věř mi, sotva se v čemkoli pletu. Ale věřím, že jsem se ohledně tebe mýlil. Přiznám to, soudil jsem tě podle minulosti tvé rodiny a nebylo to spravedlivé. Poté, co se tady objevila Kayla, nechtěl jsem, aby se zapletla s takovým playboyem, jako jsi ty."
Když otevřu pusu, abych se bránil, pan James mě utiší zvednutým prstem. "Nech mě to doříct, synu."
"Promiňte."
"Ta malá dívka je celý můj svět a vždycky byla. Jak říkáš, že bys za ni dal svůj život, udělal bych to i já a neváhal bych. Neříkám, že ti úplně věřím, ale určitě jsi dokázal, že jsi větší muž, než jsem čekal. Vím, čím sis prošel, i ona, ale nebudu sedět a sledovat svou vnučku, jak má zlomené srdce. Víš, co se stalo mé dceři a proto jsi zůstal pod mou střechou, říkám to správně?"
"Ano, pane." Pořád jsem se na něj nemohl podívat. Nechtěl jsem, aby mě zastrašoval, ale dělo se to. Zastrašoval mě, a kdybych měl pochybnosti o své budoucnost s Kaylou, teď by bylo na čase odejít. Ale to se nikdy nestane, tak tady sedím a poslouchám všechno, co pan James říká.
"Jak se daří dědovi?"
Nebyl jsem si jistý, proč změnil téma, nebo jak to zjistil, ale uvítal jsem to. "Zvládá to."
Pan James ke mně natáhl ruku a vzal mě za mou. Nedržel ji silně, ale stisk byl pevný a pak jsem si všiml, že má v očích slzy.
"Je na tebe velmi pyšný, Madisone. Po tom vše, co se stalo s tvým otcem, se bál, že skončíš stejně. Ale ten tvrdohlavý chlap je bojovník a vím, že se ujistí, že tady bude tak dlouho, jak jen bůh dovolí."
"Pane, nechci být hrubý, ale měl jsem dojem, že se dlouho spolu nebavíte?"
"Dlouho jsme se nebavili. Byla mezi námi zlá krev, ale když zestárneš a vidíš chyby, které dělají tvé děti a jak je může tvé vnouče následovat, naučíš se nechat některé věci být. Přijal jsem minulost. Přimělo mě to usmířit se s tvým dědou už před nějakou dobou. Nikdy jsem to neřekl své ženě, ale není k tomu důvod. Její a tvá babička jsou spolu zadobře a na tom mi záleží." Mám pocit, že se mi dál neotevře, ale pak se otevřou dveře a objeví se Kaylina krásná tvář.
"Co tady vy dva děláte? Ví to babička, a pokud ano, čeká uvnitř se zbraní?" trochu se zasměje, okamžitě se uvolním a vím, že dnešek bude lepší.
"Mluvím s tvým chlapem. Nechám vás o samotě. Dnes nejdeš do školy, rozumíš?" Kayla kývne a políbí dědečka na tvář.
"Díky, pane." Vstanu, natáhnu k němu ruku, on ji přijme a potřeseme si jimi.
"Kdykoli, Madisone."
Poté se vrátil dovnitř. Natáhnu ruce ke Kayle a přitáhnu si ji k hrudníku. Držím ji v bezpečí u sebe a líbám do vlasů.
"Jak to šlo?" zašeptá.
"Lépe, než jsem si kdy představoval."
"Dobře."
Zakloní hlavu, aby se mi podívala do očí. V ranním slunci vypadá úžasně a krásně a šedomodré oči jí září. Byl jsem uchvácený její krásou a silou. Nikdy jsem nepotkal žádnou, jako je ona a doufejme, že mi nedá šanci, aby se tak stalo.
"Co bys dnes ráda dělala, když nejdeš do školy?"
"Upřímně, ráda bych byla s tvým dědou, pokud s tím souhlasíš?"
"Samozřejmě, krásko. Cokoli chceš."
***
Přišli jsme k prarodičům právě na oběd, a jak jsem čekal, babička kouzlila za sporákem. Když jsem vešel do kuchyně, neuvědomila si, koho mám sebou, než jsem si odkašlal. Pak nakonec vzhlédla a usmála se na nás úsměvem, který dokázal rozzářit celou místnost.
"Kaylo. Ráda tě vidím, drahoušku." Řekla soucitně a doufal jsem, že to Kaylu neodradí.
"Ahoj, Lydie. Můžu vám s něčím pomoci?"
"Určitě ne, můžeš jít tady ke mně a obejmout starou ženu."
Sledoval jsem, jak se Kayla s babičkou objímaly a usmál jsem se. Když vidím, jak se s babičkou mají rády, jsem šťastnější, než jsem kdy byl.
"Moc mě mrzí tvá ztráta."
"Díky, Lydie, ale jsem opravdu v pořádku."
"Já vím, drahoušku, ale i tak, žádné dítě by nemělo ztratit rodiče za jakýchkoli okolností."
Zavrtím hlavou a tiše vyčiním babičce, že to vytahuje. Nebyl jsem si jistý, jak to Kayla vše zvládne, ale pochybuju, že o tom chtěla mluvit. Slyšel jsem za sebou dědečka, rychle jsem se otočil a ujistil se, že nepotřebuje mou pomoc.
"Ani se o to nepokoušej, chlapče. Bože, chováš se, jako bych umíral."
Trochu se zasměje a Kayla je vyvedená z míry.
"Ach, drahoušku, pokud o tom nedokážeš vtipkovat, tak kdy?" mrkne na ni, než ji obejme. "Díky, že jsi přišla a zlepšila den umírajícímu muži. Vypadáš krásněji, než v noci, kdy jsme tě vyzvedávali."
Kayla zrudne ve tvářích. Sotva se někdy stydí, ale když ano, je rudá jako rajče.
"Díky, pane Raine."
"Řekl jsem ti, abys mi říkala Jaspere."
"Promiňte, Jaspere."
"Tak se mi to víc líbí. Pojď sem, posaď se, najez a řekni mi, co se s vámi dvěma děje."
O 20 minut později sedíme v jídelně, smějeme se, skvěle bavíme a najednou se ozve zvonek a jsem si jistý, že nikoho nečekáme. Cami přijede do města až zítra a Glennovi jsem dnes ráno psal, že se uvidíme později. Utřu si ruce do ubrousku, než jdu otevřít. Když otevřu zadní dveře, vůbec jsem nečekal Joeyho zasraného Greena, že bude stát u našich dveří. Projdu kolem něj a vytáhnu ho ven na verandu.
"Co si, sakra, myslíš, že tady děláš, když neohlášeně přijdeš k domu mých prarodičů? Sakra, nechápeš narážky?"
"Podívej, Madisone, nechci dělat problémy. Jen jsem chtěl zkontrolovat Kaylu a ujistit se, že se jí po včerejšku daří dobře."
"Samozřejmě, že není v pořádku, ale má mě a rodinu, aby jí v tom pomohla. Nepotřebuje tvoje čmuchání."
Cítím, jak mi žilami proudí adrenalin, a přísahám, že kdyby řekl jednou věc mimo mísu, složil bych ho přímo na místě.
"Ježíši, Madisone, vůbec si nejsi jistý ohledně mého kamarádství s tvou přítelkyní, že?"
"Nenazýval bych to nejistotou. Znám ty tvoje hry, ale nebudeš je hrát s mou přítelkyní."
"Madisone, vycouvej. Zvládnu to. Jsme jen kamarádi." Neslyšel jsem ji přijít, rychle jsem se otočil a ujistil se, že není naštvaná.

"To každopádně." Mávnu na Joeyho, než si přitáhnu židli. Pokud jí chce něco říct, může to říct i v mé přítomnosti.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mirka Mirka | 6. listopadu 2015 v 18:17 | Reagovat

Moc děkuji za skvělý překlad!!! :-) :-)

2 galipeko galipeko | 7. listopadu 2015 v 7:19 | Reagovat

Ďakujem :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama