TTOM - 13. kapitola

28. srpna 2015 v 23:17 | Ivča (kor. Evča) |  Amanda Bennett - This Trust of Mine


Kapitola 13
Madison
Okamžitě jsem měl pocit, že jsem selhal. Selhal v životě a selhal u jediné holky, kterou jsem chtěl chránit a selhal sám u sebe. Dokážu myslet jen na to, kdy mi Kayla odkryla svou duši. Věděl jsem, jak sobecky to zní, ale doslova mě to zlomilo ve dví, protože nezáleží na tom, co jsem udělal, nikdy ji nedokážu dost ochránit.
Stojím tam a dívám se na krásku stojící přede mnou a je jasnější, že si zaslouží někoho lepšího. Zaslouží si kluka, který ji neopustí jen kvůli stipendiu. Zaslouží si muže a kvůli té noci vím, že jím nejsem.
Během krátké chvíle jsem věděl, že tato úžasná a krásná žena je celý můj svět. Nebylo těžké si to uvědomit, ale choval jsem se jinak. Potřeboval jsem, aby se cítila milovaná a věděla, jaké je to mít někoho, kdo ji nezklame a bude tady bez ohledu na následky.
Když se mi podívá do očí, věděl jsem, že tuší, co zvažuju. Musím to udělat. Musí vědět, že nás chci obětovat, pokud bude šťastná.
"Kaylo, musíš něco vědět."
Vypadá zmateně a věděl jsem, že moje slova ji zničí, jako mě.
"Co je to?"
Začnu se šourat nohou v hlíně, než odpovím. Nechtěl jsem jí to říct a nechtěl jsem, aby se cítila opuštěná. "Jen chci, abychom začali znova. Vím, že možná mluvím jako ty, ale potřebuju, abys to pochopila. Potřebuju, abys cítila, že mi můžeš věřit a musíš vědět, jak moc se o tebe starám. Možná jsme to uspěchali. Po tom všem, co se stalo, tě nemůžu mít, když si nejsi jistá, co ke mně cítíš." Vezmu ji za ruku, než ji políbím do dlaně. "Musím ti dokázat, že si zasloužím tvou důvěru. Takže si myslím, že bychom se měli vrátit k tomu, že budeme kamarádi. Podívej se, kam nás to dovedlo." Vyklouzne rukou z mé a vidím, jak se tváří vyděšeně a panikaří.
"Víš co?"
Sakra, a je to tady. Připravoval jsem se na to. Pokud si na mě potřebuje vylít zlost, nechám ji. Alespoň to jsem mohl udělat.
"Máš pravdu. Začneme znova. Nechci to, ale myslím si, že je to ta nejlepší věc. Musím najít způsob, jak ti odpustit a znova ti věřit. Takže jako kamaráda tě požádám, abys mi dal trochu času. Abych se s tím vším vypořádala."
Byl jsem tak zmatený. Její reakce vůbec nebyla taková, jak jsem si myslel. Čekal jsem, že bude zraněná, zoufalá a cokoli, ale ne chápavá. Protože toto jsem nechtěl. Dělal jsem to pro ni a zřejmě to bylo to, co potřebovala.
"Kaylo, prosím, řekni mi, že se uvidíme a budeme spolu?"
"Samozřejmě, Madisone."
A to byla chladná a nepříjemná Kayla, ne ta, do které jsem se tak rychle zamiloval. S těmi slovy a bez mé přezdívky, byla pryč. Dost jsem si ji znepřátelil, aby se vrátila ke svému starému já. Byla jako Fort Knox a bez špetky duše. Holka, se kterou jsem neviděl svou budoucnost, která procházela dveřmi, které jsem jí ochotně podržel. Sám jsem si to zavinil a budu se muset vypořádat s následky.
Natahoval jsem ruku k nyní nepřítomné Kayle. Viděl jsem jí to ve tváři. Z otevřené a milující se stala ta uzavřená a svázaná s minulostí. Nechce být slaboch, ale potřebuju ji u sebe cítit alespoň ještě naposledy. Potřebuju její teplo, lásku a sakra, potřebuju ji.
"Kaylo, prosím, jen mi dovol, abych tě naposledy objal."
Projedu si prsty vlasy, než si nasadím čepici, když přemýšlí o odpovědi. "Prostě nemůžu, Madisone. Omlouvám se. Uvidíme se, kovboji."
A v nejtemnější den, jsem uviděl paprsek slunce. Možná naději? Asi uvidíme, protože v tuto chvíli udělám vše, co je v mých silách, abych měl zpátky holku, se kterou jsem si představoval svou budoucnost.
Sledoval jsem, jak zmizela v temnotě na konci kopce. Čekal jsem, dokud nebyla v bezpečí domu, než jsem sám zamířil domů. I přes to, čemu možná věří, ujistím se, že nic, ani ten debilní expřítel, jí nikdy znova neublíží. Ať to věděla, nebo ne, byla moje. Vždycky bude a nikdo si nebude zahrávat s tím, co je moje.
***
Nemohl jsem spát, a když jsem přišel do kuchyně při rozbřesku, nebyl jsem připravený vypořádávat se s věcmi, o kterých jsem věděl, že mi prarodiče řeknou.
Včera jsem se vrátil, vyložil věci a šel najít Kaylu. Nic a nikdo by mě nezastavil, ale teď čelím velmi naštvanému muži a nepřátelsky naladěné ženě, kteří i přes svůj věk, mě sejmou, když dostanou šanci.
"Dobé ráno." Zašeptám, když si jdu pro kávu.
"Kluku, vysvětli mi, co to děláš. Proboha, co děláš na tomto zpustlém místě?"
Vidím dědův smrtelný pohled, který čeká na mou odpověď. Nepochopil by, že jsem se vrátil pro Jamesovu holku, jak jí říkal, tak jsem musel říct něco jiného.
"Taky tě rád vidím, pane." Nalil jsem si hrnek a opatrně šel ke stolu. "Podívej, nechci, aby mezi námi byla nevraživost, a pokud mě tady nechcete, chápu to, ale vrátil jsem se kvůli rodině." Nebyla to všechno lež. "Vždycky jste mi říkali, že rodina je na prvním místě, tak to dělám. Jsem pořád na škole. Přehlásil jsem se do Texasu, mám plné stipendium a mám v úmyslu tady pracovat. Jste jediní, kdo mi z rodiny zbyl a nevzdám se toho jen proto, abych vypadl z Texasu." Jsem překvapený, jak jsem to zvládl před dědou. Ačkoli jsem si nebyl jistý, jak to bere, protože neřekl ani jedno slovo a rozhodně se netvářil příznivě.
"No, já jsem nadšená, že jsi zpátky. Strašně moc jsi mi chyběl." Babiččin slabý hlas protrhne mrak. Vezme mě za ruku a pevně ji stiskne, než mě políbí na tvář. "Vítej doma, synu." Zašeptá a najednou mám pocit, že dělám správnou věc poprvé za dlouhou dobu.
Podívám se na dědečka přes okraj hrnku a sakra, usmívá se? Neviděl jsem dědečka, že by se usmíval, snad milion let.
"Jsem rád, že tě máme doma." Naklonil hrnek ke mně, než se omluvil a šel ven.
Šokovaně tam sedím. Čekal jsem nadávání, které by se zapsalo do historie. A pak jsem se usmál, opravdově usmál. Mou rodinu tvoří možná jen mí prarodiče, ale je to všechna rodina, kterou tento kovboj potřebuje.
O půl hodiny později jsem se omluvil, když jsem dlouze mluvil s babičkou o všem, co se stalo. Byla jediná, které jsem věřil, že mě nebude soudit, nebo shazovat. Skvěle se ujala role mé matky, a když byl její "syn" zamilovaný a neměl ponětí, co s tím dělat, pomohla mi to vyřešit.
Šel jsem k autu a zapamatovával si všechny rady, které mi řekla. Řekla mi, abych dělal malé věci, které ženy potřebují vidět. Být tady pro ni jako kamarád a nesoudit ji za její volby, které udělala, nebo udělá. Taky mi řekla, že za určitou dobu a dokazování toho všeho Kayle, když budu jen její kamarád, si ji pomalu získám. No, alespoň v to doufám.
Když se zastavím na vysoké, abych se setkal s trenéry a zjistil, kde mám třídu, pomalu jsem si uvědomil, že jsem nepotřeboval nadhazovat. Dělal jsem to snad tisíckrát, ale uvědomil jsem si, že jsem chtěl zpívat. Byla to moje jediná opravdová vášeň po celé roky, abychom s Glennem měli společnou garážovou kapelu.
Ten pocit, který jsem cítil na poli před tolika lidmi, vybledl v porovnání s tím, co jsem cítil, když jsem stál před stovkami lidí a zpíval. Cítil jsem se volnější a mohl být sám sebou bez souzení, nebo riskování selhání. Měli jsme pár fanoušků, a když šlo o hudbu, mohli jsme si přát jen toto. Rád jsem do hudby vkládal pocity v té nejčistší formě. Dělal jsem to, protože jsem potřeboval cítit, že jsem s kamarády a dělám lidi šťastné. Nevadilo mi, že mi, že si Kayla užívala, když mě tam viděla zranitelného a odhaleného.

A pak mě to napadlo. Věděl jsem, co musím udělat, ale musím to správně načasovat.
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 29. srpna 2015 v 16:03 | Reagovat

díky za překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama