TTOM - 12. kapitola

12. srpna 2015 v 23:41 | Ivča (kor. Evča) |  Amanda Bennett - This Trust of Mine


Kapitola 12
Kayla
Zamykala jsem obchod, když jsem cítila na zádech něčí ruku. Byla jsem mimo, už když nečekaně přijel Madison, tak jsem vyšilovala, když jsem na sobě cítila něčí chladnou kůži. Byla jsem připravená jednat. Nenechám někoho, aby mě dostal bez boje. Držím klíče od auta mezi dlaní a prostředníčkem, jak mě to učil dědeček. Není to nejefektivnější zbraň, ale určitě způsobí nějaké zranění.
"Sakra, je tady vrah. Chceš mě vyzvat?"
Když jsem uslyšela jeho hlas, okamžitě zmizel všechen adrenalin, který se mi nahromadil v těle. "Co tady, sakra, děláš, Joey? Strašně jsi mě vyděsil." Přitisknu si ruku na hrudník a snažím se uklidnit zběsile bušící srdce.
Tvářil se provinile, když mě viděl popadat dech. Objal mě okolo pasu a přitáhl blíž k sobě. "Opravdu se omlouvám, lásko. Přísahám, že jsem nic takového nechtěl. Byla to jen zábava." Políbí mě do vlasů a strach a úzkost okamžitě zmizí.
"To je v pořádku. Jsem jen trochu vylekaná."
"Řekl bych víc, než jen trochu." Zasmál se.
Zatlačím mu na hrudník a vytáhnu se z objetí. "Co tady děláš, Joey?"
"Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v bezpečí. Nepotřebuju, aby mi kdokoli děsil mou holku."
Zmateně svraštím obočí nad tou milou poznámkou. Joey měl ve zvyku říkat, že jsem jeho holka. Oba jsme věděli, že to tak nemyslel, ale ostatní ve škole si začali něco povídat, a když mě Madison zpátky ve městě, budu muset říct Joeymu, aby to přestal říkat.
"Takže, proč vypadáš tak smutně?"
"Madison je zpátky. Počkat, to znělo opravdu špatně. Nejsem smutná z toho, že je zpátky, ale nevím, co tady dělá. Nevím to. Myslím, že jsem jen zmatená."
"To bych řekl. Podívej, znám Madisona prakticky celý život. Je to opravdu dobrý kluk a nikdy bych nechtěl zasahovat do čehokoli, co mezi sebou máte. Takže, pokud mu budu šlapat na paty, nebo něco takového, vycouvám."
"Ne!" řeknu to víc důrazně, než jsem chtěla, ale Joey je tady můj jediný kamarád a nechci ho ztratit kvůli tomu, jak se může Madison cítit kvůli našemu přátelství. "Promiň, jen jsem chtěla, no. Můžu být kamarádka, s kým chci. Pokud s tím má problém, pak se s tím musí vypořádat sám."
Jdeme k mému autu, když Joeymu začne vyzvánět telefon nějakou hloupou písničkou, kterou jsem poslední dobou slyšela dost často. Až budu mít příště jeho telefon na dosah, musím ji změnit.
Určitě to byla Brandy, se kterou byl od léta. Byla hezká, ale z nějakého důvodu mnou pohrdala. Ale nikdy jsem ten důvod nezjistila. Odemykala jsem dveře, když na mě hleděl jako dítě na Vánoční stromeček.
"Můžeš mě svézt k Brandy? Pěkně, pěkně, prosím?"
Když jsem ho viděla, musela jsem se smát. Svalnatý a 180 cm vysoký kluk přede mnou klečí na kolenou a prosí mě o svezení.
"Nasedneš vůbec někdy do auta, jo? Dříve nebo později si to budu muset začít účtovat, víš?"
"Jo, jo, takže to znamená ano?"
"Jistě, ale musíme už jet. Mám se po příjezdu domů setkat s Madisonem."
Oba jsme naskočili do auta a vyjeli k sídlu Brandy. Dobře, možná to bylo trochu přehnané, ale žila v největším domě ve městě. Její táta prodával ropu. Nepamatuju si to přesně, protože upřímně, nevěnovala jsem tomu tolik pozornosti, když o tom na obědě mluvila.
Až k jejímu domu jsme jeli v tichosti. Joey určitě nad něčím přemýšlel, ale nikdy mi to neřekl. Netlačila jsem na něj, protože jsem si nebyla jistá, že bych ustála to, kdyby na mě tlačil on. Ale kdybych někdy měla potřebu mluvit o tom, co mi provedl Wren, věděla jsem, že Joey byl jeden z těch, kteří by mě nesoudili a nedívali se na mě jinak. Usmála jsem se a byla spokojená s novým kamarádem, kterého jsem našla v Joeym. Opravdu se mnou chtěl být kamarád a nikdy mě netlačil do toho, abych mluvila o věcech, které jsou mi nepříjemné. Bylo to milé, že nemusím vysvětlovat každý pocit. Když jsem jela po objízdné cestě, zaparkovala jsem a podívala se na Joeyho, abych se rozloučila, ale něco se dělo.
"Joey, co se děje? Vypadáš, jako by ti někdo přejel psa." Šťouchla jsem ho do ramene.
"Jsem v pořádku, slibuju. Víš, že mi můžeš vždycky zavolat, že? Kvůli čemukoli?"
"Já vím." Nebyla jsem si jistá, kam tím mířil, ale rozhodně se choval divně. "Joey, co je?"
"Nic, lásko. Jen jsem chtěl, abys to věděla, to je vše." Naklonil se, cudně mě políbil na tvář a vyskočil z auta. "Uvidíme se ráno?"
"Za jasného a brzkého rána." Usmála jsem se.
Když jsem odjížděla, odívala jsem se do zpětného zrcátka a Joey stál na místě, kde jsem ho nechala. Co je s ním?
Od Brandyina domu to bylo asi 20 až 25 minut jízdy domů, tak jsem si zapnula iPod, vybrala nejoblíbenější písničku a zesílila co nejvíc.
Když se repráky ozvalo Radioactive [1]od Imagine Dragons, přistihla jsem se, že se uvolňuju a nechávám se pohltit hudbou. Když zpívám každé slovo, vzpomínám na to, proč je Madison doma. Nebyla jsem si jistá jeho důvody, ale doufala jsem, že mé naděje rychle nevzplanou, aby se pak zase nezřítily. Jela jsem pomalu a vychutnávala si krásnou scenérii, kterou jsem brala jako samozřejmost. Listí se pomalu měnilo, i když ještě nebyl podzim, ale matka příroda měla jiný názor. Díky té jednoduchosti jsem se cítila jako doma a klidně poprvé po dlouhé době.
O chvíli později jsem přijela na příjezdovou cestu vedoucí k mému domu, když jsem si všimla postavy sedící na přední verandě. Když jsem zahlédla jeho vlasy, hned jsem věděla, že je to Madison a všechny starosti a záležitosti vyletěly z okna. Život s ním se zdál tak správný. Vím, že to zní jako klišé, ale cítila jsem se s ním úplná tak, jak jsem si nikdy nemyslela, že to bude možné. S ním jsem chtěla být na věky. I přes to, jak jsme mladí, mé srdce bude vždycky jeho.
Zaparkuju auto, vyskočím z něj a nechám se obejmout jeho silnými, ale něžnými pažemi.
"Chyběl jsi mi, kovboji." Přitisknu rty na jeho a začnu ho pomalu líbat. Chci si tu chvíli vychutnat. Bylo to tak dlouho, co jsem si toto dokázala užívat.
"Asi jo, co? Taky jsi mi chyběla, krásko, víc, než si uvědomuješ."
Chvíli jsme se líbali, než mě postavil na nohy.
"Pojďme na naše místo."
Sklouzne rukou k mé, proplete naše prsty a přitáhne k sobě. Nebyla jsem si jistá, jak dobře to půjde, ale nebyla jsem připravená mu říct, co se tam stalo, tak jsem si řekla, že budu velká holka a nechala jsem se vézt.
Když jsme šli do malého kopce, srdce mi začalo bušit rychleji a začala jsem rychle dýchat. Poté, co jsem mluvila s Madisonem, jsem tady byla jen jednou. Myslela jsem si, že to zvládnu, protože to bylo naše místo, ale jen to pomyšlení, že tady mám být, mě nutilo utíkat jiným směrem.
Madison si musel všimnout mého váhání, protože zpomalil a objal mě okolo ramen.
"Jsi v pořádku?"
Kývla jsem, protože jsem nedokázala promluvit. Musela jsem mu toho tolik říct. Věci, o kterých doufám, že je pochopí. Nakonec jsme přišli na trávu pod stromem a přistihla jsem se, že můžu dýchat o něco snadněji. Když stojíme na tomto místě, budu v pořádku.
"Posaď se ke mně." Madison mě obejme okolo pasu a stáhne do klína. Usměju se na něj, než se podívám na noční oblohu.
Tiše tady chvíli sedíme, než seberu dost odvahy, abych se zeptala na otázku, na kterou nevím, jestli chci znát odpověď.
"Madisone, co tady děláš?" otočím se mu na klíně, takže na něm sedím obkročmo.
"Jsem zpátky, nadobro."
"Co?" prakticky mu vyskočím z klína, ale chci, aby dál pokračoval.
"Přešel jsem na jinou školu." Vezme mi tváře do dlaní a dívá se do očí. "Bez tebe je můj svět neúplný, Kaylo. Nemůžu bez tebe být. Ani nevím, proč jsem se snažil. Měl jsem být tady s tebou, v Texasu."
Cítím, jak mě za očima pálí slzy, ale nedovolím, aby se dostaly dál.
"Miláčku, nejsi šťastná?" tváří se ustaraně.
"Samozřejmě, že jsem." Když jsem věděla, že tady bude každý den, budu mu o té noci muset říct. Ne, že bych nechtěla, nebo mu nevěřila. Bála jsem se, jak na mě bude pohlížet a zajímala se, jestli mě ještě někdy bude chtít.
"Je toho víc. Myslím si, že bychom k sobě měli být zcela upřímní. Chci začít znova, nechat těchto pár měsíců za námi a jít dál."
Teď jsem opravdu přemýšlela. Vždycky jsem si myslela, že jsme k sobě absolutně upřímní, ale asi ne.
"Co mi musíš říct?" řekla jsem roztřeseným hlasem. Skoro jsem věděla, co mi řekne, ale nezdálo se to snadnější.
"Musíš vědět, že to nic neznamená. Ona pro mě nic neznamená. Jen, no, neslyšel jsem o tobě. Neodpovídala jsi mi na volání, ani zprávy. Jednou v noci jsem si vzal prášky na spaní, ale nespal jsem dobře a kluci mě pozvali na párty. Pil jsem a bože, vím, jak ti to musí znít, Kaylo, ale slibuju ti, nic to neznamená. Byla to jen jedna noc. A bože, vypadala přesně jako ty."
Pomalu se zvednu z jeho klína a začnu brečet. Přitisknu si dlaně na tvář a vzlykám. Podvedl mě. Je to jediná věc, o které věděl, že se s ní nevyrovnám a on to udělal. A s holkou, která vypadala jako já, jak to mělo pomoci?
"Řekni něco, krás -"
"Ne! Neříkej mi tak. Nevím, co jsi čekal, že řeknu. Podvedl jsi mě, Madisone."
"No, technicky řečeno, jsme nebyli spolu, když jsem odešel."
Okamžitě se k němu otočím a ukážu prstem na jeho hrudník.
"Vážně? Technicky to tak bylo? Takže já se tady vypořádávám s nepředstavitelnými věcmi, které by žádná holka neměla zažít a ty chodíš na párty a spíš se všemi okolo? Co to, sakra, je Madisone?"
Natáhne se po mně, ale uhnu a dost jasně tím říkám, že nechci, aby se mě dotkl.
"Co jsi myslela těmi nepředstavitelnými věcmi?"
"Nic, Madisone. To je jedno. Musím jít."
Jdu domů, když mě chytí za loket. "Nemůžeš jen tak odejít. Musíme si o tom promluvit. Byl jsem k tobě upřímný a teď je řada na tobě, abys byla upřímná. Proč jsi mě ignorovala ode dne, kdy jsem odešel?"
Utřu si slzy z tváří a podívám se mu do očí. "Když jsi byl tam a měl sex s nějakou holkou, kterou jsi ani neznal, já jsem se tady vypořádávala s tím, že jsem byla znásilněná pár minut poté, co jsi odjel do Arizony."
"C… co to říkáš?"
"V noci, když jsi odjel, se objevil Wren." Obejmu se pažemi. Cítím se zranitelná a není to zrovna snadné. "Tak to je, Madisone. Ale už to víš. Jsi šťastný?" podívám se mu do obličeje a vidím, jak se mu po tvářích kutálejí slzy. Nikdy jsem Madisona neviděla brečet, a když se to teď děje, cítím věci, na které jsem nebyla připravená. Byla jsem rozzuřená a chtěla ho nenávidět, ale když vidím, jak je zdrcený, má slova mě zabíjí.
"Madisone, řekni něco."
"Je to všechno moje vina. Kdybych neodjel, byla bys v pořádku. Byli bychom v pořádku."
"To nevíš. Našel by si jinou příležitost. Tak to dělá."
"Ach můj bože, Kaylo. Tak moc mě to mrzí. Omlouvám se za všechno. Omlouvám se za to, že jsem odešel a nechránil tě. Sakra, omlouvám se, že jsem pro tebe nebyl lepším mužem."
Vezmu ho za ruce a přitáhnu k sobě. Pevně ho obejmu za krkem a posévám jeho tvář malými polibky. "Nebyla to tvoje chyba, jako ani moje. Prosím, poslouchej mě. Jsi úžasný muž. I když tě teď nenávidím, jsi pořád jediný muž, kterého chci. Nechci, aby se to mezi námi změnilo. Nemohla bych vystát, kdyby ses na mě díval jinak, teď to víš."
"Jak sis to mohla někdy myslet? Já tě mi - vždycky k tobě budu cítit to, co teď. Nic to nezmění. Nic."
Položí mi prst pod bradu a zvedne ji. Začne mě něžně líbat a pak polibek prohloubí. Jsem šťastná, že se o mě stará i přes mou pochybnou minulost. Ale držím se zpátky, protože i když od něj tak moc potřebuju ujištění, potřebuju najít způsob, jak mu odpustit.



[1] Imagine Dragons - Radioactive - https://www.youtube.com/watch?v=ktvTqknDobU
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gabo Gabo | 13. srpna 2015 v 0:37 | Reagovat

Baby, super ako vždy :-)  :-)

2 Mirka Mirka | 13. srpna 2015 v 3:22 | Reagovat

Děkuji moc za skvělý překlad!!!:-) :-)

3 Renca Renca | 13. srpna 2015 v 7:32 | Reagovat

Děkuji za všechny přidané kapitoly. :-) :-)

4 Beru Beru | 13. srpna 2015 v 7:56 | Reagovat

Děkuji za skvělý překlad... :-)  :-)  :-)

5 Mia Mia | 13. srpna 2015 v 9:30 | Reagovat

Díky za překlad všech kapitol. :-)

6 Lenka Lenka | 13. srpna 2015 v 17:20 | Reagovat

díky za překlad :-)

7 galipeko galipeko | 13. srpna 2015 v 18:59 | Reagovat

dakujem :-)

8 Winča Winča | 13. srpna 2015 v 20:22 | Reagovat

Děkuji moc moc za další kapitolku a užívej si Ivčo zbytek léta :-)

9 Katka Katka | 13. srpna 2015 v 23:03 | Reagovat

Díky moc za všchny nové překlady. :-)  :-)

10 venturi venturi | 14. srpna 2015 v 9:48 | Reagovat

Vďaka za všetky nové kapitoly

11 Andrea Andrea | 14. srpna 2015 v 22:18 | Reagovat

Holky díky ;-)

12 Alex Dawn Alex Dawn | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 11:39 | Reagovat

Čauko,
Chcela by som ti predstaviť nový časopis Punkstream. Venujeme sa hudbe (Rock, Metal, Punk, Alternatíva), alternatívnym štýlom (Goths, Steampunk, Emo, Scene), počítačovým hrám, recenziám filmov a seriálov, Anime & Manga, strašidelným miestam, nadprirodzeným javom a psychológiou.
Objednávku nájdeš na webe.
Náš FB: PunkStream
Náš Twitter: @PunkStreamers
Diki :3

13 Yanica Yanica | 23. srpna 2015 v 13:32 | Reagovat

Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama