MTLY - 4. kapitola

23. srpna 2015 v 21:28 | Ivča (kor. Evča) |  Megan Smith - Made To Love You


Kapitola 4
Cooper
Krátce nato odjedeme s Jaylinn z nemocnice. Jdeme domů, tam si dáme sprchu, převlečeme se, dáme si jídlo a vrátíme se do nemocnice, aby mohli Hunter a MacKenzie jít na noc domů. Olivie má narozeniny a oba rodiče by s ní měli být.
Jaylinn si přese mě natáhne nohy, když sedíme v rohu na malém gauči. Zdřímla si, když Sadie konečně otevřela oči poté, co jí sestra dala léky na bolesti. Všimnu si, že se tváří jinak. Oči má rudé, krví podlité, pod nimi má tmavé kruhy a shodí ze sebe deku. Zdá se, jako by ji teplota zlomila.
Šťouchnu Jaylinn do nohy a kývnu na její mámu. Vyskočí na nohy a posadí se na postel. "Ahoj." Odhrne Sadie vlasy z očí. "Jak se cítíš?"
Sadie se usměje stejně jako Jaylinn a je to pokaždé jako rána do břicha. "Dobře," řekne chraplavě.
Vezmu ze stolu prázdný džbánek, vyjdu z pokoje, jdu do malého koutku a naplním jej ledem. Když se vrátím, Jaylinn poplácá mámu po tváři mokrou látkou. Vezmu plastikový hrnek, dám tam pár kostek ledu a podám ho Sadie.
"Děkuju ti," zvedne hrnek k puse a napije se.
Mrknu na ni a usměje se na mě. Vždycky to na ní miluju. Říká mi, že jsem její malý lichotník.
"Už tady byli doktoři?" zeptá se nás Sadie.
"Ehm, jo," Jaylinn se na mě podívá. Kývnu na chodbu a zamávám telefonem, že si zavolám, aby si mohla promluvit s mámou.
Vytočím Eliho číslo.
"Co je, Coope?"
"Čau, chlape. Jsem v nemocnici s Jaylinninou mámou. Asi dnes nepřijdu. Můžeš tam být za mě?"
"Sakra, je vše v pořádku?"
"Ne tak docela. Právě jsme zjistili, že má Sadie rakovinu plic."
Eli je chvíli zticha. "Jak je na tom Jay?"
Pokrčím rameny, jako kdyby mě mohl vidět. "Nejsem si jistý."
Znova je chvíli zticha. "Dobře, no, udělám to. Zavolej mi, pokud budu moci cokoli udělat."
"Jasně."
Zavěsím, vrátím se do pokoje a za mnou jde sestra. Kontroluje její vitální funkce, natřepe polštář a zapíše data. Když skončí, dá Sadie pár prášků, protože už nemá takové bolesti.
Když sestra odejde, je v pokoji ticho. Jako by z pokoje někdo vzal všechno sluneční světlo. Znova nastane tíživé ticho.
"Mami, máš hlad? Chceš, abych ti objednala večeři?" Sestra řekla, že se kdykoli může najíst a musí si jen zavolat.
Sedím na tom samém místě v rohu, hledám číslo, Jaylinn sedí na Hunterově místě a Sadie se dívá na televizi.
Sadie zavrtí hlavou. "Možná bych si dala kávu a toast."
"Dobře." Jaylinn zvedne telefon a zavolá personál. Když to zavěsí, telefon jí začne zvonit. "Je to Hunter. Budu hned zpátky."
Jaylinn vyjde na chodbu a přesunu se na její židli.
"Jak se cítíte, krásko?"
Do očí se jí ihned nahrnou slzy a zakryje si tvář rukama. "Bude mi chybět moje holčička, až se bude vdávat, budou mi chybět vnoučata, která budou vyrůstat a pak absolvují na vysoké." Dál pokračuje a začínám brečet. Už si představuje, jaký bude náš život bez ní.
Přeju si, aby na to nemyslela, protože potřebuje bojovat.
"Vybojujete to, Sadie. Všechno to další bude důvodem k tomu, abyste se snažila ještě víc."
Nakloním se a podám jí pár kapesníků. "Budu bojovat, neboj, ale potřebuju, abys mi něco slíbil, Coopere."
Mám pocit, že vím, co chce říct. "Cokoli."
"Postarej se o mou malou holčičku, Coopere. Miluj ji, když se tě bude snažit odstrčit, protože vím, že to udělá. Bude to horší, ona se bude snažit být navenek silná, ale uvnitř bude umírat," řekne Sadie, když brečí. "Miluj ji za nás oba, až budu pryč."
Vždycky budu Jaylinn milovat a je jedno, co se stane. Je mou spřízněnou duší, mou nejlepší kamarádkou, láskou mého života. "Máte mé slovo." Slibuju a chci se ujistit, že Sadie uvidí svou dceru jít uličkou, i když v nemocnici není ulička.
~ ~ ~
S Jaylinn odejdeme po návštěvních hodinách, zdráhá se a chce s ní zůstat, ale Sadie jí řekne, že musí domů, aby se vyspala. Chce požádat sestru, aby jí dala něco na spaní, a tak určitě nebude dobrou společností.
Přijedeme na příjezdovou cestu a vypnu motor. Jaylinn si zakryje tvář rukama a vím, že se snaží nebrečet. Vystoupím z auta, obejdu ho a vedu Jaylinn domů.
Odemknu dveře, vedu ji do koupelny a napustím vanu. Musí si trochu odpočinout. Jaylinn si sundá boty. Přetáhnu jí tričko přes hlavu a rozepnu podprsenku. Rozepne si džíny a pomůžu jí je sundat i s kalhotkami.
Snažím se nemyslet na to, že přede mnou stojí úplně nahá, když mi začínají být trochu těsné džíny. Je pro mě těžké jen tady tak stát.
Zastavím vodu a Jaylinn se s povzdychem posadí do vany. V celé místnosti je cítit vůně rozpustné soli, což mi rozhodně nepomáhá. Jdu ke dveřím, abych rozsvítil jedno světlo na zdi a zhasnul světlo nad vanou. "Miluju tě." Řeknu potichu, když se otočím a odejdu z místnosti.
O chvíli později vyjde Jaylinn z koupelny zabalená do ručníku. Opírám se o čelo postele a dívám se na sportovní kanál. Jediné světlo v pokoji vytváří televize. Jaylinn upustí ručník a vleze si do postele. Otočí se tváří ke mně a vypadá úplně zdrceně.
Vypnu televizi, položím si její hlavu na hrudník a obejmu ji. "Miluju tě." Říkám jí znova a budu jí to říkat pořád, pokud to bude nutné. Budu jí připomínat, že budu vždycky po jejím boku.
"Taky tě miluju," zašeptá.
Zůstaneme tak a chvíli se objímáme. Pořád čekám, že usne, ale nestane se to.
"Nemůžeš spát?"
Jaylinn zvedne hlavu a pohladí mě prsty na břiše. Pokaždé jej zatnu, když to dělá. "Prostě nemůžu vypnout," povzdychne si. "Jak se to mohlo stát, Coope?"
"Nevím, zlato. Je to hrozné, ale mysli pozitivně. Nedovol, aby slova "co kdyby" zničila každou chvíli, kterou s mámou máš, když si tímto prochází."
"Já vím, ale rakovina. Je to dost velká věc, slyšel jsi doktora Cartera, ani ji nebudou operovat. Lidé pořád umírají na rakovinu," řekne to a celá se zachvěje. "To se nemůže stát."
"Mysli pozitivně, zlato."
Jaylinn mi znova položí hlavu na hrudník, ale dál mě hladí na břiše. Nakonec zapluje rukou do boxerek, kde mě začne pomalu hladit.
Po chvíli je v boxerkách těsno a jsem tak blízko, ale odmítám, aby to tak skončilo. Přetočím Jaylinn na záda, sundám si boxerky a vstoupím do ní kousek po kousku, dokud v ní nejsem celý. Potřebuje toto intimní spojení, aby na vše zapomněla. I když jen na chvíli.
Milujeme se dvakrát, než se nakonec uvolní. Začne být unavená a zavře oči. Přitáhnu si ji k sobě a políbím na čelo.

"Zvládneme to společně," zašeptám, než s ní usnu v náručí.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 24. srpna 2015 v 14:30 | Reagovat

díky za překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama