LMLY - 10. kapitola

25. března 2015 v 16:22 | Iva (kor. Evča) |  Megan Smith - Let Me Love You
Kapitola 10
Změnila jsi mě


Cooper
Když se vrátím, box je prázdný. Prohlížím dav a vidím Eli a Jaylinn, jak spolu tančí. Vypadá to přátelsky, když si Jaylinn drží odstup, ale i tak mě to sere. Co si, sakra, Eli myslí, když žádá mou holku o tanec?
Není to tvoje holka, Coopere.
Když Jaylinn svůdně tančí u Eliho těla, podívá se mi do očí a něco to se mnou udělá. Žaludek se mi scvrkne a sevřu ruce do pěstí. Jdu k nim a jsem připravený si vzít svou holku zpátky. Eli se mě už dřív ptal na Jaylinn, když jsem zmínil, že ji chci dnes večer vzít sebou a řekl jsem mu, že je to komplikované, ale nemyslel jsem si, že se o něco pokusí. Vím, že si dělal srandu, když řekl, že do ní bude bušit, ale nebyla to až taková sranda.
Jaylinn sleduje každý můj pohyb, když dál tančí s Elim. Jsem skoro u nich, když se Jaylinn zastaví, položí mu ruce na hrudník a kroutí boky dolů po jeho těle. Najednou mám pocit, jako by mě tělo pálilo a žilami mi proudí horká láva.
Zastavím se na místě a dívám se, jako houpe těmi perfektními boky u jeho těla. Pořád se na mě dívá, i když jí Eli položí ruku na boky a přitáhne blíž k sobě. Pak otočí hlavu a něco jí šeptá do ucha.
Musel něco říct, protože si Jaylinn olízne rty a kývne hlavou. Eli se otočí ke mně, kývne a ví, že jsem je viděl tančit. Pak Jaylinn otočí mým směrem. Rozevřu náručí a Jaylinn mi dopadne rovnou na hrudník. Zhluboka se nadechnu vůně jejího parfému.
"Jay." Řeknu chraplavým hlasem.
"Zlato," zavrní Jaylinn.
Začne tančit a cítím, že dělám to samé. Písnička pomalu pokračuje ke konci. Cole se postaví a jde k mikrofonu: "Na pár minut trochu zpomalíme a zahrajeme mou nejoblíbenější písničku. Je tady pár, který tuto písničku zná velmi dobře, a myslím, že by bylo vhodné, abychom jim ji zahráli."
Jaylinn zvedne hlavu k pódiu a dívá se na Cola. "Jsou tady Mason a Hailey?" zeptá se, postaví se na špičky a rozhlédne okolo.
Položím jí dlaň na tvář a zapomínám na to, že jsem byl nasraný kvůli jejímu tanci s Elim. Když jsem byl pryč, ptal jsem se Mannyho, jestli od něj dostal Cole vzkaz. Žádal jsem, aby zahrál písničku, která tak moc znamená pro mě a Jaylinn, jako pro Masona a Hailey. Vím, že je Jaylinn rozrušená, když jsem ji tak odmítal, ale musí to tak být, jen se musím ujistit, že ví, jak obrovskou součástí mého života je.
Na pódium dovezou piano a Cole se za něj posadí. Zahraje pár akordů "Changed By You[1]" od Between the Trees a Jaylinn se na mě podívá pohledem, ve kterém se zračí tolik pocitů, a topím se v nich.
Pomalu mi dá ruce okolo krku a přitisknu si ji k sobě. Pravou ruku mi položí na hrudník přesně na srdce a hlavu mi opře o rameno.
Pomalu tančíme, když si ji držím u sebe. "Vím, že je to písnička Hailey a Masona, ale ta slova jsou přesně vhodná na to, abys pochopila, co k tobě cítím." Políbím ji na tvář. "Byla jsi tady pro mě, když se mi život ve škole vymkl z rukou. Hodiny a baseball mi zabíral všechen čas, ale vždycky jsi tady pro mě byla. Polovinu času jsem neocenil to, že jsi tam byla, ale věděl jsem to. Nikdy jsi nezmeškala žádný můj zápas, ani na střední škole, i když jsi měla mít svůj. I teď, když jsem ti řekl, že přemýšlím o ukončení kariéry, jsi mě netlačila do toho, abych u baseballu zůstal. Snažíš se to vyřešit tak, abych měl obojí."
Zhluboka se nadechnu, protože potřebuju kuráž, abych pokračoval. "Když to šlo do háje, obviňoval jsem se a pořád to tak je, ale z nějakého důvodu jsi zůstala."
Jaylinn zvedne hlavu a říká mi pohledem, že to není má vina. "Coopere, nemůžeš se obviňovat. Nemohl jsi zastavit to, co se skoro stalo."
Koušu se do spodního rtu a ramena mi poklesnou. "Kdybych tě tam nepřivedl, nic by se nestalo. Myslel jsem, že jsi opustila Bostonskou univerzitu kvůli mně. Opustila jsi kamarády a spoluhráčky, aby ses přestěhovala na univerzitu v Georgii."
Než můžu dál pokračovat, Jaylinn mi položí prst na ústa. "Nepřestěhovala jsem se kvůli tobě. Přestěhovala jsem se, protože jsem to chtěla. Už jsem nechtěla být v Bostonu." Tu poslední část spíš zašeptám.
I tak mám pocit, že klame sama sebe. Kdybych zůstal v Bostonu, chodila by tam dál do školy. Hajzl, který to způsobil, už není problémem, protože byl vykopnutý ze školy kvůli důvodům, které ona neví, ale i tak se s tím smířila.
Nárokuju si její sladké rty. Pak vklouznu jazykem dovnitř a zachvěju se.
Po zbytek noci tančíme, pijeme a mluvíme. Zdá se, že jsme po té show na parketu ztratili Eliho, ale nevadí mi to. Musím si s tím blbcem promluvit zítra a vyjasnit si to, ale teď jsem tady se svou holkou.
***
Před pár týdny jsme šli s Masonem do klenotnictví v obchoďáku a našel jsem tam perfektní prsten pro Jaylinn. Je to prsten s modrým diamantem, symbol mé důvěry, kterou k ní vždycky budu mít. Potřebuje ji ode mě. A taky mě Mason neustále přesvědčoval, abych jí ho koupil.
Jaylinn nechtěla, aby její máma strávila Vánoční ráno sama, tak spala doma. Vzbudil jsem se před pár hodinami s pochybnostmi o svém dárku a myslel jsem si, že se jí nebude líbit.
Někdo zazvoní u dveří a ví, že jsem tady.
"Coope?" volá Jaylinn.
"Jsem v kuchyni."
Vyběhne schody a vběhne mi do náručí. "Veselé Vánoce, zlato."
Pevně ji obejmu: "Veselé Vánoce, třpytivý prstíku."
Zavrtí hlavou nad mou přezdívkou, kterou jsem jí dal už před lety. Pořád jsem v úžasu z toho, co dokáže dělat se svýma nohama. Je ve fotbalu zvíře a jsem rád, že mohla změnit tým, aby mohla dál hrát.
"Takže si můžu otevřít dárek?" zeptá se, poskakuje a sotva dokáže udržet na uzdě své nadšení.
"Jsi jako dítě." Zasměju se a žaludek se mi sevře při pomyšlení, že jí dám svůj dárek.
Jaylinn našpulí pusu, přitáhnu si ji k sobě a políbím ji. "Nešpul pusu."
"Tak mě nenuť čekat." Prohodí zpátky.
Zavrtím hlavou a jdu k lednici. Natáhnu se po skříňce, která je nad ní a vytáhnu malý zabalený dárek.
"Ty parchante! Tam jsi to schovával?" zaječí Jaylinn.
Podívám se na ni přes rameno, jako kdyby byla mimo. "Ehm, podle tvé reakce je to dobrá věc, že jsem to tam schoval. Nemůžu uvěřit, že jsi tady čmuchala." Říkám pobaveně. Opravdu je jako velké dítě.
Jaylinn převrátí oči: "Chtěl jsi mi říct, že jsi nikdy nečmuchal po dárcích?"
Položím krabičku na pult vedle ní. Skepticky se na to dívá, než k němu začne natahovat ruku.
"Nedělej to." říkám trochu víc nahlas, než jsem chtěl, ale potím se a jsem nervózní. Nikdy nebývám nervózní. Můžu být na pálce u té nejdůležitější hry svého života a necítit nic takového, jako teď. Nechci, aby měla špatný pocit a podělat to, co máme. Musím jí to vysvětlit, až to otevře.
Jaylinn si založí ruce a dívá se na podlahu.
Zakleju si pro sebe, to není správně.
Vím, že to musím říct jinak, tak se postavím před ni a vezmu ji za ruce. Když se naše prsty propletou, chvíli přemýšlím a zvednu jí bradu. "Omlouvám se."
Kývne a kouše se do spodního rtu. Zavřu oči, protože začínám tvrdnout a právě tato chvíle na to rozhodně není vhodná. "Jsem nervózní."
Jaylinn se mi podívá do očí a řekne: "Proč?"
Pokrčím rameny, nechci říct proč.
"Coope, cokoli mi dáš, bude to perfektní." Jaylinn se mě snaží uklidnit slovy a něhou, kterou do nich vkládá.
Funguje to, tak ji políbím na čelo a pustím ruce. Vezmu krabičku, vložím jí ji do dlaně a pak se jí znova podívám do očí. "Až to otevřeš, nechci, aby sis myslela něco zlého. Je to dárek, který symbolizuje nás. Je to náš symbol."
Šibalsky se usměje a nejsem si jistý, jestli slyšela, co jsem řekl. "Dobře, můžu to teď otevřít?"
Kývnu, neplýtvá ani sekundou a roztrhne papír. Uvidí nápis klenotnictví, kde jsem to kupoval a podívá se na mě. S úsměvem, ze kterého se mi převrátí žaludek; utřu si ruce do džínů.
Jaylinn otevře krabičku a ruce se jí začnou třást. "Coopere…"
Nenávidí to. Sakra, nenávidí to. Věděl jsem to.
Dám si ruce do kapes, abych jí to nevytrhl z rukou a nezahodil do koše. Byl to blbý nápad.
Sakra, Masone.
"Je to perfektní." Vloží ruku do krabičky a vytáhne prsten. Dá si ho na prsteníček na pravé ruce a zvedne ji, aby si to prohlédla. "Tak moc se to třpytí."
"Jako tvoje oči," říkám nahlas spíš pro sebe, než pro ni.
Jaylinn se postaví na špičky a políbí mě. Je to jen malá pusa, ale je plná pocitů, které jí vracím.
"Nemyslel jsem si, že by pro nás byl vhodný zásnubní prsten, tak jsem raději vybral tento. Jen si pamatuj, že tady vždycky pro tebe budu a je jedno, co se děje. Je to navěky." Vysvětluju.
"Já…" zavře oči a pokračuje. "Miluju tě, Coopere Cahille."
Srdce se mi zastaví, doslova. Nikdy mi to neřekla a nejsem si jistý, jak s tím naložit. Jo, řekli jsme je ze srandy, ale nikdy ne vážně. Může mě opravdu milovat?
"Coope?"
"Jo?"
"Myslím to vážně. Miluju tě."
Podívám se jí do očí a vím, že říká pravdu. Jaylinn McCormicková mě miluje. Děsí mě to, ale v tuto chvíli nedokážu dát dohromady smysluplnou větu.
Ušklíbne se: "Ach, jo?"
"Jo."
"Dobře, protože jsem ti nedával na výběr." Plácnu ji po zadku a zasměje se. Neřekl jsem jí to, protože to pro mě není správná chvíle, ale než ráno odejdeme z domu, řeknu to.
"Takže ti už můžu dát svůj dárek?" poskakuje okolo.
Převrátím oči a tvářím se naštvaně, ale miluju, jak je hravá. "Asi jo."
Jaylinn mě táhne do garáže. Odstraní z cesty pár krabic a pak sundá deku z krabice v ukryté v rohu.
"Takže tady jsi to skryla," papouškuju ji.
"Ha, ha," říká sarkasticky. Jaylinn vezme krabici, otočí se a dá mi ji. "Doufám, že se ti to bude líbit. Protože už máš všechno, bylo pro mě nakupování pro tebe jako osina v zadku."
Dám si krabici pod paži a pomůžu jí okolo krabic. "Jsem si jistý, že je to skvělé a už jsem ti řekl, že nic nepotřebuju."
Vrátíme se do kuchyně a položím krabici na stůl. Zvednu mašli, pak to rozbaluju a Jaylinn mě sleduje přes rameno. Když otevřu krabici, nemám slov. Koupila mi novou helmu na motorku. Vytáhnu ji, abych si ji mohl lépe prohlédnout. Je to na zakázku dělaná helma s hořícími míči na každé straně a nahoře je moje číslo 5, které mám i na mikině.
"No?" tlačí na mě, odložím helmu a přitáhnu si ji k sobě. "Pokud se ti nelíbí, můžeme ti dát něco jiného."
"Sakra, ne, nechci nic dalšího. Je to perfektní, děkuju." Pevně ji držím u sebe.
Jaylinn si s úlevou povzdychne. "Veselé Vánoce."
Zvednu jí bradu, aby se na mě podívala, a její modré oči se mi vpalují do duše. "Miluju tě, Jay."
Přihlouple se na mě usmívá. "To. Je. Ten. Nejlepší. Dárek."
Vařím nám snídani, než jdeme na Vánoce k MacKenzie a Hunterovi. Po snídani běží Jaylinn nahoru, aby se umyla, když balím dárek pro rodiče. Dokončuju to, když mě Jaylinn obejme okolo pasu.
"Jsem připravená."
Otočím ji a obejmu. "Dobře, vezmu dárky a jdeme." Políbí mě, než se otočí a obléká si kabát. Vezmu si svůj z židle, kterou mám vedle sebe a obléknu si ho. Vezmu dárky a uvědomím si, že jsem nezamkl.
"Hej, můžeš mi vzít klíče z kapsy a zamknout?"
"Jistě."
Jaylinn vezme klíče. Jde k autu, ale cítím, že je něco jinak. Možná si to s dárkem rozmyslela. Otevře mi hlavní dveře. Vyjdu ven a čekám, až zamkne. Mrzne a přes noc napadl nový sníh.
Jdu k autu, položím dárky na zasněženou střechu a zvednu Jaylinn ze země. Obejme mě nohama i rukama. "Co se děje, zářivý prstíku?"
Dívá se na ulici: "Můžu tady dnes přespat?"
Zajímá mě, proč se ptá; chci ji tady pořád a myslím, že je to dost jasné. "Samozřejmě, že můžeš. Můžeš tady zůstat kdykoli chceš." Políbím ji na rty.
"Opravdu mě miluješ, co?"
Pokrčím rameny. "Asi jo, nebo možná jen chci někoho nablízku, aby odháněl v noci všechny příšery."
Jaylinn mě strčí do ramene. "Víš, protože jsi osel, Coopere Cahille, taky jsi i podivín."
Zasměju se. "Ale i tak mě miluješ."
Povzdychne si. "Ale i tak tě miluju."



[1] Changed By You od Between The Trees - https://www.youtube.com/watch?v=aOW9VZ2TAOk
 

37 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kristýna | 25. března 2015 v 17:40 | Reagovat

Díky moc za všechny kapitoly :-)

2 galipeko galipeko | 25. března 2015 v 19:10 | Reagovat

dakujem :-)

3 Danča Danča | 25. března 2015 v 20:00 | Reagovat

Supiš moc moc děkuji za kapitoly :-) Perfektní počtení jako vždy ;-)

4 galipeko galipeko | 25. března 2015 v 20:15 | Reagovat

Ďakujem :-)

5 Jana Jana | 25. března 2015 v 20:15 | Reagovat

Moc děkuji za všechny kapitoly :-)  :-)  :-)

6 miša miša | 25. března 2015 v 21:29 | Reagovat

Moc díky za pokračování,vždy ho netrpělivě čekám :-D  :-)

7 Tamara Tamara | 25. března 2015 v 23:04 | Reagovat

Překlad i korekce perfektni děkuji :-D  ;-) a také netrpělivě čekám :-D

8 Mirka Mirka | 26. března 2015 v 4:28 | Reagovat

Děkuji moc za skvělý překlad!!! :-) :-)

9 Jana Jana | 26. března 2015 v 8:08 | Reagovat

Díky moc :-)

10 Renca Renca | 26. března 2015 v 8:18 | Reagovat

Děkuji za všechny skvělé překlady kapitol. :-) :-)

11 Marcela Marcela | 26. března 2015 v 14:09 | Reagovat

:-) DĚKUJI TI MOC ;-)

12 Draza Draza | 26. března 2015 v 15:44 | Reagovat

Díky moc za všechny 3 kapitoly :-)

13 Gabo Gabo | 27. března 2015 v 19:49 | Reagovat

Ďakujem pekne za všetky tri kapitoly :-)  :-)

14 Lenka Lenka | 31. března 2015 v 0:48 | Reagovat

díky za překlad :-)

15 Danča Danča | 4. dubna 2015 v 20:10 | Reagovat

Budeš pokračovat v překládání teto knihy? :-)  je to úžasná knížka jsem do ní važně zažraná :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama