CHF - 19. kapitola

31. března 2015 v 22:02 | Iva (kor. Evča) |  Lisa De Jong - Changing Forever
Kapitola 19
Emery


DRAKE JE CHYBA. ŠPATNÁ VOLBA. Jsem součástí hry, kterou hraje a hraje to skvěle. Vyhrál mě, ale pokud on vyhrává, někdo musí prohrávat.
A toto je důvod, proč se pořád držím svého plánu, protože kdyby to tak nebylo, prohraju.
"Je ti dobře?"
Podívám se na Kate, která nás veze na Beauovu párty. Slíbila mi alespoň desetkrát, že tam nebude Drake. "Jo, těším se, až vypadnu. Byl to dlouhý týden.
Soucitně se usměje, když zatočí do Beauovy ulice. "Dnešní noc bude skvělá. To ti garantuju."
Prohlížím si ulici a není tady tak narváno, jako obvykle.
"Kde jsou všichni?"
"Jsme tady trochu brzy. Řekla jsem Beauovi, že to pomůžeme připravit," říká, zaparkuje a upravuje si ofinu ve zpětném zrcátku.
"Co budeme chystat?"
Otevře dveře a ignoruje mou otázku. "Jdeš?"
Vyjdu z auta, jdu za ní a uhladím si koženou minisukni, do které mě přemluvila. Byla ve výprodeji a myslím, že na to měli dobrý důvod.
Jsem pořád nervózní, než vyjdeme nahoru po schodech. Musím se naposledy odvázat, než znova zabořím nos do knih, ale nepotřebuju vidět Draka, nebo ho nahradit dalším Drakem.
Kate si začne hrát s prstýnky, když přijdeme před Beaův byt. Obvykle jednou zaklepe, ale ještě to neudělala.
"Jsi v pořádku?" zeptám se, když se snažím vyčíst něco z její tváře.
Pokrčí rameny a tleskne. "Předtím jsme se s Beauem trochu pohádali a asi jsem trochu nervózní."
"Jako bys měla být z čeho nervózní," říkám a zaklepu na staré dřevěné dveře. Upřímně, ten kluk ji bude milovat do dne, než umře a nezáleží na tom, co udělá.
Když se otevřou dveře, vytřeštím oči.
Kate mě chytne za ruku a zatlačí do bytu.
"Prosím, nemůžeš mě nenávidět. Toto byl jediný způsob, jak tě tady dostat."
V bytu je tma a je ozářený jen pár svíčkami na jídelním stole. Ve dvou vázách uprostřed stolu je 12 tulipánů. V pozadí hraje tichá hudba, ale vše je ztlumené, protože mi srdce buší až v uších.
Otočím se ke Kate, která si kouše spodní ret. "O co jde?"
Než dostane šanci odpovědět, spatřím tmavou siluetu, která přichází z rohu. Nejdříve je těžké zjistit, kdo to je. "Toto je naše první rande."
"Draku," zašeptám, když poznám jeho hlas. To je…není to v pořádku.
"Em, chci další šanci, abych to udělal správně. Posral jsem to a toto je moje omluva."
"Za co se omlouváš?" polknu obrovský knedlík v krku. Jedna moje část chce vycouvat a utéct domů; druhá chce zůstat.
Udělá ke mně dva kroky a nakonec mu vidím do tváře. "Že jsem se k tobě choval, jako bys byla jen další holka."
Udělá další dva kroky. Pokud by opravdu chtěl, mohl by se mě dotknout.
"Protože nejsi jen další holka."
S dalšími kroky se jeho hrudník dotkne mého a váhavě mě políbí na čelo. Voní tak zatraceně dobře…jako citrony. Vlhnout mi kalhotky a musím přešlápnout z nohy na nohu. Nemělo by být tak těžké se od něj držet dál.
Proč musí být výjimkou?
"Slova bez významu jsou jen slova. Řekni mi, Draku, čím jsem jiná?"
Čekám, že se zadrhne a bude muset přemýšlet, ale nezaváhá.
"Jsi odvážná. A nesmíříš se s mými kravinami. Je ti jedno, jestli jsem zadák. Jsi holka, která mě chce poznat a nejen být se mnou, aby ji viděli ostatní. Jsi taky holka, která za mnou přišla do pokoje, aby mi pomohla s bolavým ramenem, když jsem si i já myslel, že jsem hajzl."
Vezme mi tváře do dlaní a hladí je palci. "Jsi jediná, kdo mě může vzbudit z noční můry."
Zavřu oči a olíznu si spodní ret. Budu muset opatrně vybírat slova. Přemýšlím, než odpovím. Kdybych se rychle rozhodla, nemuselo by se mi to později vyplatit.
"Co ode mě chceš, Draku?"
"Jen chci být s tebou, Em. Skončil jsem s přetahováním tam a zpátky…chci smazat pochybnosti, které cítíš pokaždé, když jsme spolu. Chci, abys věděla, že když odejdu, vrátím se. Chci vědět, že tady budeš pro mě, když se tě budu snažit odstrčit." Nakloní se a jeho dech mě lechtá na kůži. "Co tě drží zpátky? Co můžu udělat, abych to napravil?"
Obejmu ho za krkem a přitáhnu rty ke svým. Je mým citlivým místem, nebo sílou. Jen čas mi na to odpoví. A teď vím, že je to pět dní od chvíle, kdy mě líbal a je to zatraceně dlouho.
Něžně se líbáme a jeho rty pomalu tančí s mými. Když přitisknu jazyk na jeho rty, jen mě něžně políbí a odtáhne se.
"Dnes budeme jen mluvit."
Pro jednou jsem zklamaná, ale v tu samou chvíli vím, že to potřebujeme. "Dobře," zašeptám.
Usměje se. "Udělal jsem ti večeři."
"Udělal jsi mi večeři?"
Vezme mě za ruce a vede ke stolu. "Není to nic nóbl, ale máme pečené maso, brambory a mrkev. Je to moje specialita."
"Zní to lépe, než cokoli, co si můžu dát v jídelně." Pustí mě, přisune židli a posadím se.
Sleduju, jak jde do kuchyně. Džíny mu perfektně sedí. Modrá flanelová košile mu objímá hrudník a paže a ukazuje všechnu dřinu z fotbalového hřiště. Mohl by mít na sobě cokoli a vypadalo by to na něm skvěle. Když se vrací s obrovskými mísami plnými jídla, nadechnu se úžasné vůně. "Voní to skvěle."
"Jez. Ta vůně si pohrává s mým žaludkem celý den. Už to déle nezvládnu. Dámy první." Posadí se na židli vedle mě a připraví kleště, abych na ně dosáhla.
"Děkuju ti," řeknu a usměju se.
Několik minut jsme zticha a servírujeme si tolik jídla na talíře, kolik se ho tam vleze. Je divné, že se věci nedějí tak, jak jste čekali, ale skončí tak, jak potřebujete. Mé zdi se kousek po kousku bortí. Jako bychom vstoupili do nového světa, kde mě zajímá, jestli jsem někdy předtím vůbec žila.
"Vypadáš dobře. Líbí se mi ta sukně," říká Drake, když přeruší ticho.
Cítím, jak rudnu a rudnu…nikdy jsem nebyla vděčnější za večeři při svíčkách. "Děkuju ti."
Zasměje se, natáhne se přes stůl pro mou ruku a pohladí ji.
"Jsem rád, že jsi přišla."
"Já taky," zašeptám a cítím, jak mi lehce stiskne ruku.
Znova je ticho a užíváme si večeři. Je to úžasné…pečené maso je měkké a rozpadá se mi v puse. Brambory a mrkev jsou skvěle okořeněné. Je to opravdu nejlepší jídlo, co jsem za dlouhou dobu jedla.
"Celou dobu jsem to vařil pro sestry. Je to jediná věc, kromě grilovaného sýru, kterou jedly."
"Jo, jak se jmenují?"
Mluvil o nich, ale nikdy neřekl, jak se jmenují.
"Tessa a Quinn."
"Řekni mi o nich. Jsou v něčem takové, jako ty?"
Zaváhá a dívá se na zpola snězený talíř. Kdyby se jen otevřel… "Tessa je ta mladší. Má 11. Má ráda basketbal, ale jinak je to typická holka. Kluci, boty a neuvěřitelná sbírka oblečení. Quinn je 15 a je to s ní složitější. Asi bys řekla, že je to ženská verze mě samého: tvrdohlavá a má elán."
Propletu si s ním prsty. "A co tvoje máma?"
Podívá se na mě. Otevře pusu, jako by chtěl něco říct, ale nic se nestane. Ne hned. Když konečně může promluvit, jeho hlas je tak chraplavý, že ho sotva slyším.
"Em, existují věci, o kterých se mi dost těžko mluví. Ona je jednou z nich."
Hladím ho palcem po prstech a cítím hrubou a mozolnatou kůži, na kterou jsem si zvykla. "V jednu chvíli budeš muset. Dostaneš se tak daleko, že necháš minulost za sebou. Stahuje tě dolů."
Když zavře oči, čelist má sevřenou. Trpělivě čekám a doufám, že ho netlačím daleko a zvládne ten krok sám. Dnes se mi možná neotevře, ale jednou ano…potřebuje to.
"Je to tak těžké, když jsi na někom závislá a jednoho dne jsou pryč. Úplně. Je tak těžké ji vidět a necítit to." pustí mi ruce, opře se lokty o stůl a pevně se chytne za vlasy. "Možná to bude znít zle všemi způsoby, ale ztráta mámy byla horší, než když jsem ztratil tátu. Alespoň u něj jsme věděli, že se nemůže vrátit."
Přisunu se k němu a hladím ho po zádech. Pořád má pevně zavřené oči. Drží v sobě tolik bolesti. Existuje toho tolik, čemu můžete dát průchod pohledem bez toho, abyste si to uvědomili.
"Tvé sestry mají štěstí, že tě mají," zašeptám a přitisknu mu tvář k rameni.
Položí si hlavu na mou. "Možná to tak nevidí, když jsou připravené randit."
"Asi je to nenecháš udělat."
Odfrkne si a šťouchne mě ramenem. "Oba víme, že s vůlí ženy nelze bojovat. Udělají to, ať to dovolím, nebo ne."
"Jsem si jistá, že budou v pohodě."
"Jo, když se budou držet dál od kluků, jako je jejich bratr, tak se budou mít skvěle," říká a políbí mě do vlasů.
Narovnám se a podívám se mu do očí. Čekám, než zase promluvím. "Opravdu? Nemyslím si, že je tak špatný."
"A ty jsi viděla jeho nejhorší část," říká a pohladí mě palcem po spodním rtu. Dívám se na něj, když čekám, až mě políbí. Naštěstí nemusím čekat dlouho.
Když dojí, zvedne svůj talíř a natáhne se pro můj. "Dojedla jsi?"
Posunu talíř dopředu. Když jde do kuchyně a nese nádobí, dám zbytky do krabiček a do lednice. Vše se zdá tak normální a musím se usmívat. Dnes se chováme jako opravdový pár, děláme normální věci a je to nejlepší rande, jaké jsem zažila.
Poté, co jsem skončila, se natáhnu na gauči a čekám na něj. Blbá sukně se mi zařezává do žaludku a naučila jsem se, že kůže je něčím, čemu se mám vyhýbat, když chci jíst něco jiného, než salát.
Když se nevrací několik minut, otevřu skříňku s filmy a hledám něco, na co se budeme dívat. Nevím, jak dlouho se na něco budeme dívat, ale pořád chci vybrat něco, co se bude líbit nám oběma.
Nejdříve vidím Uprchlíka. Mám podivnou posedlost Harrisonem Fordem od chvíle, kdy jsem byla dítě.
Znova se posadím na gauč, přetáhnu přes sebe deku a uvelebím se.
"Uprchlík, co?"
Zvednu hlavu a všimnu si, že Drake stojí u gauče. "Pokud se ti to nebude líbit, můžeme se dívat na něco jiného."
Jde ke mně, položí jednu ruku za mě na opěradlo gauče a druhou dopředu. "Film je v pohodě. Můžu se k tobě přidat?"
"Čekala jsem."
Nakloní se a něžně mě políbí na rty. "Už nečekej."
Posadí se za mě, přitiskne hrudník na záda a proplete nohy s mými. Je to tak dobrý pocit.
"Em," zašeptá a přitiskne mi ruku na břicho. "Musíš vědět, že to není o sexu. Nikdy nebylo. Já jen…nechci, abys měla takový pocit."
Otočím se k němu a dívám se do tmavých očí, když mu odhrnu pár pramínků z čela. "Kdybych si někdy myslela, že je to kvůli sexu, nebyli bychom tady."
Položí mi ruku za krk a přitáhne si mě pro polibek. "Jsem tak zatraceně rád, že vidíš i do mě," říká, než mě políbí.
"Dost jsi to vyjasnil, Chambersi."
"Omlouvám se, že to nebylo tak úžasné, jak jsi doufala. Myslím, že stojím ve věcech ohledně rande za prd," zašeptá a hladí mě po ruce.
"Je to jedno z nejlepších rande, na jakém jsem kdy byla."
Zasměje se a projede mi prsty vlasy. "Nemusíš přikrmovat mé ego. Už tak je dost velké."
"To je pravda," říkám a poplácám ho po hrudníku.
"Miluju, když se mnou souhlasíš."
Moje víčka jsou těžší a těžší. Položím mu hlavu na hrudník a užívám si naši blízkost. "Jsem unavená, Draku."
"Chceš, abych tě vzal domů?" zeptá se a znova si hraje s mými vlasy. "Mám dezert, ale můžeme ho vynechat."
"To záleží na tom, co máš?"
Zasměje se, až mu zavibruje hrudník. "Vanilkovou zmrzlinu s bobulemi[1]."
Posadím se a políbím ho na bradu. "Co kdybychom si dali zmrzlinu, a pak tě vezmu domů."
Políbí mě tentokrát na rty. "Dohodnuto. Ach, než na to zapomenu, něco pro tebe mám. Počkej tady."
Postavím se a vidím, jak zmizí v úzké chodbě a trpělivě čekám, až uvidím, co má v rukávu teď. Utřu si zpocené dlaně do sukně, když přemýšlím, co by to mohlo být. Nakonec nedokážu vydržet třepotající se pocit v žaludku na dost dlouho, abych přišla na něco normálního.
Když přijde, okamžitě poznávám dárkový papír, do kterého předtím zabalil dárek po naší prezentaci. "Neměl jsi mi nic dávat," říkám.
"Je to o novém začátku, Em. Pamatuj si to."
Kývnu a roztrhnu papír. Položím jej na stůl před gaučem, natáhnu se dovnitř a vytáhnu tu samou mikinu, kterou jsem měla před týdny a další bílou obálku.
"Přijdeš na náš zítřejší zápas?" zeptá se a kouše se do koutku.
"Samozřejmě," ječím a skočím mu do čekajícího náručí. Kdyby mi někdo před týdny řekl, že budu tak nadšená z toho, že půjdu za zápas, řekla bych mu, že je šílený.



[1]Berries - bobulovité plody - jahody, maliny, černý rybíz, borůvky atp.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 1. dubna 2015 v 0:22 | Reagovat

díky za překlad :-)

2 Mirka Mirka | 1. dubna 2015 v 5:41 | Reagovat

Děkuji moc za skvělý překlad!!! :-) :-)

3 Mia Mia | 1. dubna 2015 v 13:42 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama