CHF - 13. kapitola

10. března 2015 v 22:05 | Iva (kor. Evča) |  Lisa De Jong - Changing Forever
Kapitola 13


Emery
JEN SE RTY DOTKL MÉHO KRKU, ALE CELÉ tělo mě brnělo. Před deseti minutami jsem byla naštvaná a teď se snažím nezajít dál. Nikdy jsem se tak necítila. Nekontrolovaná. Bezstarostná.
Je to tak zatraceně dobrý pocit.
Několikrát jsem ho odepsala, ale stále se vracel a tady je důvod, proč jsem mu to dovolila. Viděla jsem do něj…jak sám se sebou bojoval. Pořád to tak je. I u mě. Oba jsme závislí na bojování sami se sebou.
Hladí mě přes prso a i to, že se o mě tře mezi nohama a naráží do mě boky, mě strhlo přes okraj. Políbí mě a spolkne sténání. Je to úžasné…poprvé, co jsem měla orgasmus bez pomoci svých prstů. S vášní je to o hodně lepší, intenzivnější.
Když se mé tělo vrátí z výšek, líbá mě na tváři a hladí na zádech. Měla bych být uvolněná, ale napětí se vrátilo…pak to začne být divné. Měla bych mu to oplatit? Čeká, že to udělám? Chci to vůbec?
"Co se děje v tvé krásné hlavě?" zašeptá mi do ucha.
"Kdo řekl, že přemýšlím?" odpovím a snažím se mluvit klidně.
Dá mi vlasy za rameno a odhalí krk. "Jsi napjatá. Dovol mi, abych to napravil." Přitiskne rty na nahou kůži, když mi zvedá bradu, aby se dostal dál ke krku.
Pokračuje a škádlí mě špičkou jazyka. Pomalu začnou starosti mizet. Není to zkouška. Není k tomu třeba studijní příručka, nebo plán. Je to o nás a této chvíli.
Když se znova uvolním, odtáhne se. Okamžitě mi chybí jeho polibky. Poté, co mi pomohl upravit oblečení a natáhl si tričko přes hlavu, chytil mě za boky a sundal z umyvadla. "Asi bychom měli vypadnout, než někdo bude potřebovat koupelnu," říká a sexy se na mě kření.
Kývnu a taky se usměju. "Máš něco na mysli?" teď bych s ním šla kamkoli.
Když se na mě dívá, dívám se já na něj a něco se v jeho pohledu změní. Znova mě opouští a odtahuje se. "Asi bych tě měl vzít domů," říká a poškrábe se na tváři.
Poprvé od chvíle, kdy mě vtáhl do této koupelny, se mě nedotýká. Nedívá se na mě. Znova se vzdaluje; dostali jsme se k bodu, kdy jsem cítila, že to přichází. Okamžitě se mi sevře hrudník, až je skoro nemožné mluvit klidně, když se chytnu kliky a otevřu dveře. Tentokrát to budu já, kdo uteče. "Zdá se, jako bychom tady i tak skončili."
Možná jsem čekala, že mě chytne a řekne, že je to nedorozumění. Možná jsem chtěla, aby se mě zeptal, co se děje, abych ze sebe mohla dostat zlost za celých několik týdnů. Ale neudělal to. Proč by taky, když ví, co mi vadí? Tváří se kajícně, když se podívám přes rameno, ale i tak se cítím využitá. Jako bych byla dobrá, abych s ním udělala další krok, ale ne tak dobrá, aby to byl hned další.
Protlačuju se davem studentů, kteří jsou před dveřmi, a jdu ke schodům bez toho, abych se podívala přes rameno. Měla bych jít domů; venku není taková zima, a jak si vzpomínám, do kampusu to není moc daleko.
"Kam, sakra, jdeš?" zeptá se a jde dál po chodníku. Ignoruju ho, protože se do toho všeho nechci dostat hlouběji. Před deseti minutami to šlo snadno. Teď padáme…zbývá pár sekund, než se utopíme.
Říká se, že stojí za to bojovat za lidi, když i oni bojují.
Nejsem si tím jistá.
"Emery!" slyším jeho těžké kroky a zrychlím. Brzy mě obrovská ruka chytne za paži a zastaví. "Nepůjdeš domů. Nastup si do toho zasraného auta."
Kroutím se a snažím se uvolnit ruku. "Víš co, Draku? Skončila jsem. Prostě mě pusť a můžeme předstírat, že se tato noc nestala."
"Nemělo se to stát. Myslím, že to oba víme." Zní provinile.
"Nelitovala jsem toho, dokud ses znova nevzdálil. Proč to děláš? Proč mě přitahuješ k sobě a pak mě znova shodíš na zadek? Skončila jsem."
V pouličním světle vidím, že má rozšířené nosní dírky a dívá se mi do očí. Zdá se, jako by mi chtěl něco říct, ale neudělá to. Uvolní sevření a pustí mě. Neřekne nic, když jdu dál po chodníku, ale slyším za sebou kroky.
Skončila jsem s ním i s tímhle. Proč musí mé srdce zrovna u něj dělat výjimku? Proč jediná osoba, která se mi dostala pod kůži, je i ta, o které vím, že na sobě chci cítit jeho prsty? Musí to být vzpoura mně samé…moje tělo je zatracený zrádce, zvláště srdce. Vzpomínám na chvíli, kdy jsem ho viděla s Olivií…než ho políbila na tvář. Když odešla, míjela mě, dotkla se mého ramene a široce se usmívala. Pak mě našel Cole Dillon.
Jsem stále naštvanější. Chci se otočit a křičet mu do tváře, ale hluboko uvnitř vím, že mi nedá, co chci - vysvětlení. Bude lépe, když půjdu. Vrátím se do chvíle, než jsem ho potkala.
Když přijdu ke dveřím budovy, pořád je za mnou. Asi není takový osel, aby mě nechal samotnou jít po tmě.
Poté, co se zavřu uvnitř, se opřu o zeď, aby mě neviděl. Čekám, párkrát se nadechnu, abych se uklidnila, a podívám se z okna. Spatřím jeho vzdalující se postavu, svěšená ramena a ruce v kapsách. Je to takto lepší, myslím si, když vidím, jak mizí ve tmě.
***
"Ahoj, Emery, jak ses včera v noci měla?" Kate znova spala u Beaua a chyběla mi. Je hezké mít kamarádku, se kterou si můžu promluvit.
"Znáš mě. Studovala jsem a četla. Ach a co bylo opravdu zajímavé, snědla jsem skoro celou pizzu sama," řeknu s falešnou hrdostí.
Zasměje se. "Kontroluj se, Emery."
"Snažím se," říkám a přikryju se. Je sobota dopoledne a ani jsem ještě nevstala. Ochlazuje se a je těžší se motivovat k čemukoli jinému, než ke studijní skupině.
Kate se posadí na kraj mé postele, vytáhne nohy nahoru a pevně si je obejme. "Už jsi o něm slyšela? Je to skoro týden."
Nebyla tady, když jsem přišla domů z párty, ale zvedla mi náladu ve chvíli, kdy v neděli prošla dveřmi. Řekla jsem jí všechno. Zdálo se, že žárlil, když jsem mluvila s Colem a pak ze mě najednou nemohl sundat ruce. Řekla jsem jí, jak rychle se změnil ze sexy kluka na chladného. Překvapivě to asi chápala. Řekla, že je asi v rozporu sám se sebou a nemá to nic společného se mnou.
Úplně jsem jí nevěřila, ale může na tom být kousek pravdy.
"Ne," odpovím a hraju si s krajem staré růžovočerné deky.
"Možná bys mu měla zavolat. Muži jsou tvrdohlaví, zvláště kluci, jako je Drake. Neradi přiznávají, že se mýlili, Emery."
Povzdychnu si a vzpomenu, jak se choval pokaždé, když jsem ho tento týden viděla. "Ani se na mě v hodině nepodíval. Pokud by chtěl mluvit, nemyslíš si, že by zkoušel přitáhnout mou pozornost?" zavřu oči a představuju si jeho nesouvislý pohled pokaždé, když jsem se na něj v hodině podívala. "Je konec a ne, že by někdy něco začalo."
"Víš, co potřebuješ?"
Zvednu obočí a dívám se na ni. "Zmizet na ostrov s knihami, kávou a nakupovat?"
"Ne," říká a plácne mě po noze. "Půjdeme na oběd. Zavolám Rachel a uvidíme, jestli bude mít čas."
Nejdříve chci říct ne, ale čím déle se na mě dívá, tím těžší to je. A taky jsem v tomto pokoji seděla už příliš dlouho sama. "Dobře."
"Jéj!" křičí a seskočí z postele. "Dobře, musíš se obléknout…a možná osprchovat."
Převrátím oči, shodím deku a odhalím obnošené růžové pyžamo. "Ano, pane."
Ignoruje mě a hledá v kabelce telefon. Vezmu si džíny a starou mikinu s nápisem Jestřábi z Iowy, než zmizím v koupelně. Pokud ji to udělá šťastnou, jdu do toho. Možná se na mě přenese její štěstí.
***
Vejdeme do jednoho z barů a grilů, kde se specializují na křídla a z vůně pečeného masa se mi sbíhají sliny. Není to moje první volba, ale Kate a Rachel tvrdí, že během fotbalu bychom měly být právě tady.
Najdeme jeden prázdný stůl poblíž baru a objednáme si pití. "Co se s tebou děje, Emery? Neviděla jsem tě od toho zápasu."
"V týdnu jsem měla pár velkých testů," řeknu upřímně. Schválně vynechám tu část o samotářství a vyhýbání se Drakovi.
Rachel se podívá na Kate a pak na mě. "Jak se to vyvinulo s Drakem po minulém týdnu?" kdybych to nevěděla lépe, řekla bych, že mluvily o mně.
"Blbě," odpovím, když nám servírka donese pití. Podívá se na mě a usměje se. "Jen jsme mluvily o klukovi."
Servírka se zasměje a vyndá si ze zástěry zápisník. "No pak existuje jedno slovo, které je dokáže popsat. Co vám dnes dámy můžu přinést?"
Objednáme se a každá si vybereme jiná křídla, abychom se o ně mohly podělit. Když je servírka z doslechu, Rachel se začne znova vyptávat. "Co se stalo?"
"Nic a všechno…v tu samou chvíli. Nejdříve to bylo opravdu super, ale pak se naštval, zatáhl mě do koupelny, kde jsme se líbali, což bylo lepší, než jakýkoli sex, který jsem zažila. Ach a to nejlepší je, že poté, co se mnou skončil, byl znova debil. To je takové kratší shrnutí celé noci."
Když poslouchá, vytřeští oči. "Proč se naštval?"
Zamračí se. "Mluvila jsem s Colem Dillonem."
"Žárlil," vmísí se do toho Kate.
"Tak proč byl takový blbec?" zeptám se a hraju si s brčkem.
"Protože s tím bojuje." Kate si zakryje rukou čelo. "Pokud to chceš s Drakem vyřešit, musíš za něj bojovat. Sám to za sebe neudělá."
Vím, že má pravdu, a i když je moje část přitahovaná k Drakovi, jsem připravená na všechny ztráty a soustředit se na cíle, které jsem si rozplánovala, když jsem přišla do školy. Jen mi to bere čas na věci, na které bych se měla zaměřit.
"Myslím, že je to ztracený případ. Mimochodem, mám další věci, na které bych se měla soustředit. Nestojí to za risk," říkám. Vidím v televizi zápas Jižní Iowy. Kamera zabírá Draka. Je u středu a sleduje obranu. Když vyhodí míč, ustupuje dozadu a několikrát se ožene rukama, než hodí míčem. Je to perfektní provedení.
Rachel se mi podívá do očí. "Jsi si jistá, že za to nestojí?"
Chci jí říct, že ne, když ho sejme další hráč. Oči mám přilepené k obrazovce, když ho sleduju a tiše prosím, aby se postavil. Když natáhne jednu ruku a stáhne si helmu, vidím jeho úšklebek. Zakryju si tvář rukama, je snadnější si zakrýt oči. Jen chci, aby vstal. Místo toho si tře ramena a pevně zavře oči. Jen se dívám, jak personál běží na hřiště.
Po pár minutách dokáže vstát s jejich pomocí a jde k lavičce. Čekám, až mu zběžně uvidím do tváře. Má svraštěné obočí, když mu masírují rameno. Když skončí, Drake vstane, přeběhne k postranní čáře a snaží se kroužit se zraněnou rukou.
Kamera ho dál zabírá, když vše sleduje hřiště z postranní čáry, a když nastane výkop z nadhozu, míří do šatny a tváří se utrápeně.
Když nám přinesou křídla, jedno okusuju a zbytek nechám nedotknutý v košíku. "Vidíš, Emery, staráš se o něj," říká Rachel a dívá se na mě a televizi.
"Nikdy jsem neřekla, že to tak není. Jen nevím, jestli to stojí za to."
"Možná bys ho po zápasu měla zkontrolovat. Ujistit se, že je v pořádku," dodá Kate.
Když to navrhla, vím, že to chci. Ale bude mě tam chtít?
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 11. března 2015 v 9:16 | Reagovat

díky za překlad :-)

2 Yanica Yanica | 13. března 2015 v 11:21 | Reagovat

Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama