HTLY - 8. kapitola

27. září 2014 v 14:01 | Iva (kor. Evča) |  Megan Smith - Hard To Love You
Kapitola 8
Kdybych tě neměla


- Hailey -
Poté, co kluci odešli, mě Chloe, Jaylinn a MacKenzie objaly; říkaly mi, jak moc mě milují. Když jsem přestala brečet, nadechla jsem se, utřela si obličej a usmála se. Dnešek není o mně, je o MacKenzie.
"Už jsem v pořádku. Nebudu brečet." Je to lež, ale musí tomu uvěřit.
Všechny se na mě podívají, ale já se jen víc usměju. Holky si vezmou tašky a jedeme do střešního apartmá. Celý hotel je nádherný. Je, přímo v Cape May na pláži, s výhledem na Atlantský oceán. Z každého místa v hotelu vidíte na oceán; to MacKenzie chtěla. Chtěla svatbu na pláži a tento hotel jí nabízí všechno.
Otevřeme dveře; pokoj je nóbl a elegantní, jako zbytek hotelu. Je tu obrovská místnost s pohovkami se zásobeným barem a obrovskou televizí připevněnou na zdi. Pohovky jsou fialové a černé s obrovským stolem uprostřed. Nalevo je chodba a schody. Na chodbě je jen koupelna s malou sprchou. Všechny jdeme nahoru a najdeme obrovský pokoj, kde je královsky velká postel, na které nadskočím, když se na ni vrhnu. Na takové posteli jsem nikdy nebyla. Jako by mě obklopovala. Opřu se o lokty, abych viděla MacKenzie prohlížet si pokoj.
"Kenz, pojď to vyzkoušet."Říkám jí z místa na posteli, které je blízko balkonu.
Skočí na ni. Povzdychne si, když se líně protáhne jako kočka. Podívá se na mě a obě se začneme smát. Zná mě příliš dobře i s mými myšlenkami.
"Budeš takovou postel potřebovat, když na tobě Hunter pracovat už zítra v noci." Říkám a pořád se směju.
Kopne mě do nohy. "Asi bych měla děkovat za velkou sprchu, která je i s lavičkou." Říká a chichotá se.
"To je nechutné, Kenz!" zasténá Jaylinn.
"Sakra, viděly jste koupelnu? Musím přimět Jacksona, abychom si tady objednali pokoj bez Alexe." Říká Chloe, když se položí na postel přes MacKenzie a mě.
"Taky máme takovou v našem líbánkovém apartmá." Říká nám MacKenzie.
Neochotně vylezu z postele i s MacKenzie. Roztáhnu závěsy, abychom se mohly podívat na oceán. Nejdříve zahlédnu delfíny. MacKenzie jde na balkon a Chloe i Jaylinn jdou za ní.
Musím jít do koupelny. Otevřu dveře a jsem ohromená. Okolo celé černé zdi je sprcha se skleněnými zdmi; na druhé straně jsou sprchovací hlavice a třetí je nahoře, která visí ze středu. Zdi jsou žulové a podlaha vykachlíčkovaná. Po obou stranách sprchy jsou lavičky. Je opravdu dost velká pro pět lidí. Napravo jsou dvě umyvadla a vlevo u dveří jsou další dveře. Otevřu je a je tam toaleta s obrazovkou na zdi.
Slyším, že na mě volá MacKenzie. Rychle otevřu sprchu, vstoupím dovnitř a zavřu ji. Přitisknu ruce na sklo, prohnu se v zádech, vystrčím zadek a zasténám.
MacKenzie zaklepe, než vstoupí dovnitř. Okamžitě se začne smát. "Co tady, sakra, děláš?"
"Takto budeš stát s Hunterem ve sprše?" zeptám se, když se snažím nesmát.
MacKenzie začnou stékat slzy po tvářích a drží se za břicho. Jaylinn a Chloe se jdou podívat, co se děje. Všichni se smějí a já taky.
"Ach, můj bože, tak moc jsem se potřebovala zasmát, Hails." Říká MacKenzie.
Vyjdu ze sprchy a zavřu dveře. "Víš, že se Hunter nemůže dočkat, až tě vezme do sprchy. Nebyla bych překvapená, kdybys po líbánkách byla zničená."
Zrudne. "Sklapni, Hails."
Neví to nikdo jiný kromě mě, že chce další dítě a to brzy. Osobně si myslím, že by měla počkat a užívat si to, co už má, ale to jsem jí řekla. Její pohled to vše vyzrazuje. Je se svou rodinou na mráčku, a pokud k tomu chce přidat i další dítě, tak to tak bude. Jednou řekla, že chce, aby si děti byly věkově blízké, jako její rodina."
Ušklíbnu se a řeknu: "No, ať párty začne."
"Hails," zasténá MacKenzie. "Slíbila jsi, že nebude nic šíleného."
Zastavím se a podívám přes rameno: "Nic šíleného se nestane, jen se budeme trochu bavit a dáme si něco, co nám pomůže se uvolnit a usnout."
"Uvěřím tomu, až to uvidím." Mumlá Jaylinn.
Všechny si jdeme dolů pro tašky. Každá máme jednu, ale já dvě.
"Opravdu potřebuješ tolik oblečení, Hails? Uvědomuješ si, že tady jsme jen dvě noci, že?" ptá se Chloe.
Hodím jeden kufr na stůl. Začnu ho rozepínat a cítím, že se na mě holky dívají. Když je kufr rozepnutý, otevřu ho a vidím, že všechny oněměly.
"Nemyslel sis, že nechám svou holku, aby se před svatbou nudila?"
Jaylinn narazí ramenem do MacKenzie: "Dnešní noc je tvoje."
Chloe jde k tomu a začne vytahovat panáky, různé druhy vodky, Sunny D, shakery, plastikové kelímky, mini deštníčky a brčka. Jaylinn vytáhne filmy, které jsem taky přinesla. Hříšný tanec, Sladký domov Alabama a Pretty Woman.
MacKenzie se posadí na pohovku. "Nemůžu uvěřit, že se zítra vdávám."
Všechny se na ni podíváme. Po tvářích jí stékají slzy. S holkami se nejdříve podíváme na sebe, a pak na MacKenzie. Jsou to slzy štěstí. Jaylinn a Chloe se za ní posadí, když začnu připravovat pití. Každý se teď potřebuje napít, zvláště já. Je tak těžké se dívat na MacKenzie bez toho, abych nemyslela na Masona. Je mu tak strašně podobná, mají stejné tmavé vlasy, modré oči a ten úsměv; i nos mají stejný. A taky mám pocit, že už pro ni nebudu tak důležitá, když má Huntera. A vzhledem k tomu, čím vším si prošla, vždycky jsem byla první, komu volala. Změní se toho hodně, ale něco zůstane stejné.
Když dokončím naše drinky, všichni se posadíme a díváme se na naše oblíbené filmy a mluvíme o plánu na zítřejší ráno.
Když máme sledovat film, ztratím se ve vzpomínkách na noc, kdy jsem se poprvé Masonovi vkradla do ložnice už před lety.
Jsem svědkem hádky rodičů, která je mnohem větší, než jsem kdy zažila. Vždycky se hádali a nemyslím si, že byl den, kdy to tak nebylo. Máma vždycky brečela. Tara mi vždycky říkala, že se hádají kvůli mně. Kdybych se nenarodila, nehádali by se.
Sedím v pokoji, dělám si domácí úkoly a snažím se pospíšit, aby mě máma vzala k MacKenzie, protože je pátek a mám u ní přespat. Tara je už u kamarádky doma. Někdo práskne hlavními dveřmi, až nadskočím. Věděla jsem, že se to stane. Vyběhnu k posteli, obejmu polštář a začnu se kývat dopředu a dozadu. Řev začal. Normálně bych ležela v posteli, strčila si prsty do uší a mumlala si svou nejoblíbenější písničku I Will Always Love You od Whitney Houston a vše vytěsnila. Ale dnes ne. Chci vidět, jestli Tara měla pravdu.
Následují rány, rozbíjení skla a křik. Neslyšela jsem každé slovo, které řekli, ale dala jsem si kousky dohromady. Máma tátu vinila z toho, že se opíjí a řekla mu, že to je příčina jejich problémů. Pak jsem slyšela hlasitou ránu a máma křičela, aby přestal ničit dům. Slyšela jsem mámu řvát, aby neodcházel, protože je příliš opilý, aby řídil. Někdo začal dupat a pak se na chodbě ozývalo další dupání. Byli před mými dveřmi.
"Je to všechno tvoje vina. Řekl jsem ti, že nechci žádné děti. Měli jsme Taru a skončil jsem, ale ty jsi nebyla šťastná." Řval můj otec.
"Přestaň s tím; víš, že to není pravda." Odpověděla máma.
"Nikdy jsem nechtěl dalšího spratka a věděla jsi to. Posrala nám životy, Claire. Do to doby jsme se drželi." Řval otec.
Nemohla jsem uvěřit, že to slyším. Můj vlastní otec mě nechtěl, Tara měla pravdu. Nenáviděl mě. Zničila jsem mu život, jeho manželství.
"To není pravda a ty to víš. Miluješ ji tak moc, jako Taru. Je to tvoje krev." Křičela na něj máma.
Už jsem to nezvládala. Strčila jsem si prsty do uší, začala si broukat a brečela. Táta mě nenáviděl. Nemiloval mě. Moje debilní sestra měla pravdu; nedivím se, že mě za vše vinila. Byla jsem příčinou jejich hádek.
Věděla jsem, že jsme neměli moc peněz. Neměla jsem vždycky všechny věci, jako ostatní děti ve škole. Nežili jsme ve velkém domě, jako MacKenzie. Žili jsme v malém domě s dvěma ložnicemi a s Tarou jsme měly společný pokoj. Táta měl dvě práce a máma hodně pracovala. Ale měli jsme se dobře; měla jsem oba rodiče. Některé děti ve škole ne. Myslela jsem si, že mám všechno, když mám celou rodinu. Teď mám pocit, jako by to byla moje chyba. Kdybych se nenarodila, nehádali by se.
Přestala jsem si broukat a uslyšela, že hádka přestala. Utírala jsem si obličej, když do mého pokoje přišla máma.
Podívala se na mě a věděla, že jsem všechno slyšela. "Ach, Hailey, neposlouchej ho. Je opilý."
Kývla jsem. "Můžeš mě vzít k MacKenzie?"
Trochu se na mě usmála: "Jistě, drahoušku, zabalíme ti."
Když jsem přijela k MacKenzie o chvíli později, Cooper a Mason byli venku a házeli obruče. Cooper mi zamával, ale Mason ne. Přestal a intenzivně se na mě díval. Zamávala jsem na rozloučenou mámě a šla k hlavním dveřím, ale někdo mě chytil za zápěstí. Otočila jsem se a setkala se s Masonovýma modrýma očima.
"Proč jsi brečela?" zeptal se.
Podívala jsem se dolů. "Máma a táta se zase pohádali."
Přitáhl si mě do objetí a zašeptal: "Mrzí mě to."
Jen jsem přikývla a prosila slzy, aby se znova neobjevily. Pustil mě, a vrátil se ke Cooperovi.
MacKenzie věděla hned, že se něco stalo, a protože byla moje nejlepší kamarádka, pustila mi nejoblíbenější film a připravila popcorn. Cooper a Mason se k nám přidali. A tak noc skončila.
Když jsem si připravovala MacKenziinu skládací matraci, zeptala se mě, co se stalo. Jen jsem pokrčila rameny, protože jsem o tom nechtěla mluvit. Nechala to být, znala hádky, ale takovou teda ne.
Hodiny jsem se přetáčela. Nemohla jsem usnout. Myslela jsem jen na to, že mě táta nemiluje a nechtěl mě. Nakonec jsem se rozhodla vstát a jít si pro sklenici vody. Vyšla jsem na tichou chodbu. Minula jsem koupelnu a pak se zastavila u Masonova pokoje. Podívala jsem se na dveře MacKenziina pokoje a pak na ložnici rodičů. Nikdo na chodbě nebyl. Trochu jsem zaklepal, otočila klikou a vstoupila dovnitř.
Mason se posadil. "Jsi v pořádku?"
Kývla jsem a šla k jeho posteli. Díval se na mě a usmíval se. Pokusila jsem se usmát, ale nefungovalo to. Odtáhl deku, abych si k němu lehla. Podívala jsem se na dveře, než jsem si vlezla za ním. Věděla jsem, že je to špatné a dostali bychom se do hodně problémů, ale s Masonem jsem se cítila v bezpečí. Vždycky tady byl, aby chránil MacKenzie, jako i Cooper, ale s Masonem jsem se cítila jinak.
Mason se otočil tváří ke mně a dal mi dostatek prostoru na své velké posteli, abych se uvelebila. "Chceš o tom mluvit?"
Neodpověděla jsem hned. Otočila jsem se k němu zády, abych nemusela vidět jeho znepokojený pohled. "Ne tak docela."
Cítila jsem, že mi odhrnul vlasy z polštáře a políbil mě do vlasů. "Jsem tady, až budeš připravená."
Zavrtěla jsem hlavou. Nakonec jsem se dost uvolnila, abych usnula.
Poslední věc, kterou si pamatuju, je Masonovo zašeptání: "Ochráním tě."
MacKenzie mě šťouchne kolenem. Několikrát mrknu a vzpomínka zmizí. "Jsi v pořádku?"
Kývnu: "Jo."
"Proč brečíš?" zeptá se mě.
Utřu si tváře a zjistím, že je mám vlhké. Pokrčím rameny, protože o tom nechci mluvit. Obejme mě okolo ramen a přitáhne si mě k sobě. "Miluju tě, Hails."

Po tvářích se mi řinou další slzy. "Taky tě miluju, Kenz."
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nikol Nikol | 27. září 2014 v 14:22 | Reagovat

Dakujem velmi pekne za preklad dalsej kapitoly :)

2 Danča Danča | 27. září 2014 v 14:42 | Reagovat

Díky Díky moc za překlad :-)  :-D  Ach tak krásná kapitola a ten konec

3 zia zia | 27. září 2014 v 16:49 | Reagovat

Dakujeeeem:-)

4 Mirka Mirka | 27. září 2014 v 17:38 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!! Mirka :-)

5 Efka Efka | 27. září 2014 v 19:08 | Reagovat

Děkuji HTLY je bomba kniha :-)

6 ája ája | 27. září 2014 v 20:46 | Reagovat

díky za další pokračování:-)

7 kaci kaci | 27. září 2014 v 22:53 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu.

8 Bára Bára | 28. září 2014 v 0:20 | Reagovat

Děkuji, Děkuji :-)  :-D

9 terysek terysek | 28. září 2014 v 8:23 | Reagovat

děkuju moc za překlad!! ;-)

10 Lenka Lenka | 28. září 2014 v 19:54 | Reagovat

díky za překlad :-)

11 Renca Renca | 29. září 2014 v 10:28 | Reagovat

Děkuji za překlad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama