ATR - 5. kapitola

27. září 2014 v 14:02 | Iva (kor. Evča) |  Lisa De Jong - After The Rain
Kapitola 5
Beau


O 10 sekund později - prosinec 2012
VE CHVÍLI, KDY JSEM USLYŠEL TEN HLAS, jsem cítil, jak Kate ztuhla. Zlost mi proudila celým tělem. Chtěl jsem Drewovi nakopat prdel od chvíle, kdy mi Kate řekla, co jí udělal, ale jediná věc, která mě držela zpátky, bylo to, že jsem nechtěl vytahovat její vzpomínky.
A co tady, kurva, dělá? Na párty?
"Drew, můžeš se otočit a kurva, vypadnout odtud!" řvu a držím Kate co nejblíž u sebe. Pevně se drží mého kabátu, když se chvěje.
"Co se děje, Bennette? Jsi nasraný, že jsi neměl Kate dřív, než já?"
Nakloním se blíž ke Kateině uchu. "Sundám tě dolů. Běž dovnitř a řekni Corymu, že ho potřebuju. A pak zůstaň uvnitř s Rachel."
Opatrně ji sundám na zem a ustoupím dost dozadu, aby měla prostor k odchodu. Nemusí slyšet nic dalšího, co vyjde z Drewovy pusy a rozhodně nepotřebuje být svědkem toho, co mu udělám.
"Beau, prosím, pojď dovnitř se mnou. Nestojí za to." Vidím její ustaraný pohled. Nenávidím, když ji takto vidím, ale nemůžu to nechat být; nechal jsem to být už moc dlouho.
"Prosím, všechno bude v pořádku," říkám tiše. Pomalu kývne hlavou, váhavě ode mě odejde a drží se mého kabátu, než na mě už nedosáhne. Sevřu ruce do pěstí, když čekám, až bude v bezpečí v domě. Chci zmlátit toho kluka za všechno, co jí vzal a za to, že byla tak smutná a za každou chvíli, kdy mi chyběla kvůli němu.
Slyším Drewa mluvit, ale neposlouchám ho, než Kate zmizí z mého dohledu. "Dělá všechno, co jí řekneš?" říká.
Už to nezvládnu. Přijdu k němu asi na 10 stop a strčím ho s takovou silou, jakou jen můžu. "Neopovažuj se, kurva, říkat její jméno, nebo na ni znova mluvit! Jen se, kurva, drž od ní dál!" řvu, když ustupuje dozadu.
Znova najde rovnováhu a jde na mě s roztaženýma rukama. "Za to zaplatíš, Bennette."
"To si nemyslím. Myslíš si, že někomu můžeš něco vzít, když to nechce? Zahrával sis se špatnou osobou a já ti ukážu, jaká je opravdová bolest." Sevřu pěst a udeřím ho do tváře bez toho, abych o tom přemýšlel. Neuvědomil jsem si, jak moc jsem ho praštil, dokud nespadl na zem a držel si svou zakrvácenou tvář.
"To ti řekla? Chtěla to tak moc, jako já, jinak by nešla do mé ložnice!" řve Drew, když se snaží posadit.
Zlost ve mně vře, když ho strčím zpátky na zem. "Víš, co jsi udělal, ty zmrde."
Necítím vinu, posadím se na něj a mlátím ho ranou za ranou. Zaslouží si každou ránu a ještě víc.
"Beau, přestaň!" udeřím ho znova na levou stranu obličeje.
"Beau!" další rána a tentokrát na pravou.
Slyším svoje jméno, ale nemůžu se zastavit. Toto nejsem já, ale udělám výjimku kvůli tomu parchantovi, který je pode mnou.
"Beau!" slyším znova. Tentokrát je to blíž, hlas následují dvě silné ruce a táhnou mě dozadu. "Musíš přestat, chlape, nebo ho zabiješ."
Přestanu ho bezhlavě mlátit a podívám se na Drewa, který se nehýbe. Hrudník se mi zvedá a klesá, když se snažím znova získat zdravý rozum. Není to snadné, protože je ve mně mnohem více zlosti a mlátil bych ho hodiny.
"No tak. Vstaň," trvá na svém, Cory a postaví se vedle mě.
Poslechnu ho, zvednu se a snažím se vytřást bolest z ruky. Ve tmě nevidím moc dobře, ale cítím, že je to opuchlé natržené. I s bolavou rukou bych to dokončil. Ten čurák si nezaslouží ani dýchat.
"Co kdybyste došli pro led. Já se podívám, jestli nepotřebuje pomoc."
"Nezaslouží si to," říkám a jdu do domu.
V sekundě, kdy se otočím, vidím Kate pod světlem, když se jí slzy lesknou na tvářích. Dívá se na Drewa ležícího na zemi a na mě. Když jdu k ní, zavrtí hlavou. Je to jedna z těch chvil, kdy v ní nedokážu číst a přísahám, že kdyby na mě byla naštvaná, prohraju. Jestli pokazil to, co jsme si začali znova budovat, opravdu dokončím to, co jsem začal.
"Kate," říkám, když k ní přijdu.
Utře si oči a udělá ke mně několik kroků. Když jsem si jistý, že na mě bude řvát, obejme mě okolo krku. "Jsi v pořádku?" zeptá se tiše.
"Jsem," zašeptám jí k teplé tváři a držím ji u sebe. Část mě si přeje, abychom na tuto párty nikdy nešli, ale další část má pocit, že je znova na světě vše správně, protože Drew dostal to, co si zasloužil.
Ustoupím dozadu a vezmu jí tváře do dlaní, aby se na mě podívala. "Jsi v pořádku?"
"Jo," říká a natahuje se, aby mi projela prsty vlasy. "Co se stalo, Beau?"
"Dal jsem Drewovi to, co si zasloužil," odpovím.
"Neměl jsi to dělat. Pokud je zraněný, dostaneš se do problémů."
Podívám se na Drewa, který leží na zemi a pak na Kate. "Bude žít. A pokud to ohlásí, vysvětlím, proč jsem mu chtěl nakopat prdel a asi to nebude chtít udělat."
Opřu si její tvář o hrudník a znova ji pevně obejmu.
"Tak pojďme domů," říkám, obejmu ji okolo ramen a přitáhnu si ji k sobě blíž. Není to noc, kterou jsem si představoval. Snažil jsem se jí pomoci přemoct další strach…chtěl jsem tady pro ni tak moc být.
"Beau."
"Jo?"
"Děkuju ti," říká a opře mi hlavu o rameno. Když slyším ta slova, ta nesnesitelná bolest v ruce za to stála. Udělal jsem to pro ni. Pro tuto holku bych udělal cokoli.
Pomůžu Kate nastoupit, než se posadím za volant. Když se na ni podívám, dívá se z okna do tmy. Když vyjedu od obrubníku, jen doufám, že to pro ni není krok zpátky. Ani jeden z nás si nemůže dovolit vrátit se k tomu, jak to bylo.
Natáhnu se přes sedadlo a vezmu ji za ruku. Když světla září přes okno, vidím na její tváři slzy.
Okamžitě zastavím, rychle si rozepnu pás a posunu se na sedadle. Rozepnu jí pás, přitáhnu si ji do klína a pevně ji u sebe držím, jen se jí snažím neublížit. "Bude to v pořádku. Jsem tady a nenechám tě odejít," říkám tiše, když ji hladím ve vlasech.
"Zbavím se toho někdy? Nezáleží na tom, jak moc se snažím, i když tady Drew není, žije v mých vzpomínkách. Nenávidím to, Beau. Jen chci zapomenout," brečí mi do kabátu. Přeju si, abych ji mohl zbavit každé vzpomínky na tu noc, ale je to nemožné - ve skutečnosti ne.
"Už se k tobě znova nedostane. Slibuju."
Objímáme se, než se její tělo přestane třást. Pamatuju si slib, který jsem jí dal před léty. Znamená pro mě stejně tak moc, jako tehdy.
Zazvoním u Kate a doufám, že ji máma nechá jít ven a hrát si. Rád hraju s kluky ze sousedství, ale Kate je moje oblíbenkyně. Vždycky máme o čem mluvit a ráda hraje ty stejné věci, jako já, i když je to holka.
Když se dveře otevřou, vidím Katein bezzubý úsměv. Naštěstí pro mě, většina dětí z druhé třídy vypadá stejně. "Ahoj, Beau, co tady děláš?"
Pokrčím rameny. "Za hodinu je večeře a chtěl jsem tě vidět hrát."
"Jen chvilku. Musím se zeptat mámy," říká, než mě nechá stát na verandě.
Trpělivě čekám otočený zády ke dveřím. Naše sousedství je tiché, kromě několika štěkajících psů a občasného mňoukání koček. Moje máma vždycky říká, že bych měl děkovat své šťastné hvězdě, že žijeme v malém městě, jinak by mě nenechala chodit ven a hrát. Jsem rád, že žijeme v Carringtonu.
Když slyším otevření dveří, otočím se. "Máma řekla, že si můžu trochu zahrát. Pak mě zavolá na večeři." Usměje se a vyjde ven v oblíbených růžových teniskách. Vždycky se usměju, když je vidím, zvláště když stojí vedle mých černých.
"Co chceš dělat?" zeptám se a dívám se do ulice.
"Chceš jezdit na kole?"
"Jistě, půjdu do naší garáže. Budu hned zpátky," říkám a vracím se domů.
Nejsem pryč dlouho, ale když jsem znova před domem, vidím okolo další kluky ze sousedství. Jeden má v ruce řídítka, když se další drží nohama černé pneumatiky.
"Nedotýkejte se mého kola!" slyším ji křičet.
"Ale no tak, ňoumo, nemyslíš si, že bychom tě poslouchali, že?" je to Jacob, největší surovec na naší škole. Není chytřejší, než ostatní; jen je o hodně větší a ví, jak využít příležitosti.
"Nechte ji být!" křičím a jdu k nim.
"A co si myslíš, že se stane, když toho nenecháme?" zeptá se Jacob a otočí řídítky v ruce.
Udělám další krok. "Nemyslím si, že to chceš zjistit." Hrával jsem si s těmi kluky skoro každý den, ale pak jsem si začal hrát s Kate a uvědomil jsem si, že hraní s nimi nebylo tak úžasné. S ní je větší zábava.
"Dobře, necháme ji tentokrát být, ale příště nemusí mít takové štěstí." Pustili její kolo a nechali ho spadnout na zem. Sledoval jsem, jak zmizeli na chodníku, když jsem zvedal její kolo.
"Jsi v pořádku?" zeptám se a kontroluju jí kolo.
"Jo, budu v pořádku."
"Vždycky tě budu chránit," ujišťuju ji, když jdeme s kolem ke garáži.
"Slibuješ?"
Staral jsem se o ni znova a znova, ale když mě potřebovala nejvíc, nebyl jsem tam. Už nikdy ji nespustím z dohledu.
"Zůstaneš dnes se mnou?" zeptám se, když její pláč poleví.
Posadí se a podívá na mě. Přál bych si, abych viděl tu krásnou zelenou v jejích očích. "Nevím. Asi bych dnes večer nebyla dobrá společnost."
"No tak. Potřebuju, abys mi pomohla postarat se o mou ruku," říkám a natahuju mezi námi mou opuchlou ruku. Zašklebím se; bolí to víc, než jsem si myslel. Jsem překvapený, že jsem si nic nezlomil.
Sleduju, jak se kouše do spodního rtu. "Jo, asi bych i tak s tebou spala lépe."
"Bude to v pořádku," říkám a lehce ji políbím na čelo. "Miluju tě, Kate."
"Taky tě miluju."
Nakloním se, abych ji políbil, a mé rty setrvají na jejích o něco déle, než obvykle. Když se odtáhnu, pohladím ji palcem po spodním rtu. "Tak pojďme do postele."

Alespoň dočasně jí můžu pomoci vzít trochu bolesti.
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | 27. září 2014 v 14:43 | Reagovat

Miluju kapitoly z pohledu Baua :-D  Děkuji moc za další boží kapitolu :-)

2 Veru Veru | 27. září 2014 v 17:40 | Reagovat

Díky moc za kapitolu a za korekturu. Oboje je super :-)

3 Mirka Mirka | 27. září 2014 v 17:43 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!!:-):-)

4 Efka Efka | 27. září 2014 v 19:08 | Reagovat

Děkuji za překlad těším se na další kapču :-)  :-D

5 Inna Inna | 27. září 2014 v 20:41 | Reagovat

Díky za překlad :-) Další kapitolu už netrpělivě vyhlížím :-D

6 kaci kaci | 27. září 2014 v 23:06 | Reagovat

Dík,díky,díky:-)

7 Bára Bára | 28. září 2014 v 0:20 | Reagovat

Děkuji moc za kapitolu :-)

8 terysek terysek | 28. září 2014 v 8:23 | Reagovat

děkuju moc za překlad další kapitoly!! :-)

9 Eva S. Eva S. | 28. září 2014 v 9:36 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu :-) Moc se těším z každé další :-)

10 Lenka Lenka | 28. září 2014 v 19:45 | Reagovat

díky za překlad :-)

11 Eli Eli | 29. září 2014 v 23:25 | Reagovat

Děkuji za kapitolu :-) Beau je super postava :-D  ;-)

12 Nikol Nikol | 2. října 2014 v 16:23 | Reagovat

Dakujem velmi pekne za preklad dalsej kapitoly :-)

13 Pavla Pavla | 5. října 2014 v 20:52 | Reagovat

Děkuji za překlad a korekturu! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama