When It Rains - 27. kapitola 2/2

17. července 2014 v 14:00 | Iva |  Lisa De Jong - When It Rains
Několik minut poté, co odešla, se dívám na Asherovo písmo. I když tady není, je pořád nejúžasnější osoba, kterou jsem kdy znala. Vždycky se zdálo, že ví, co potřebuju, i když tady není.


Když vstanu, všimnu si mámy, která stojí v rohu s rukou na srdci. Má vrásky na čele, když mě sleduje, a když mě zahlédne přicházet, jde do kuchyně, než zmizí za dveřmi.
Kolena mám tak slabá a sotva zvládám pokládat jednu nohu před druhou. Restaurace je prázdná, ale každou chvilkou se začne plnit davem na oběd a já toho nechci být součástí.
Myslela jsem si, že jsem připravená, ale znova mě to srazilo na zadek.
Máma mě vtáhne do objetí, když vejdu do kuchyně. "Jsi v pořádku? Co ti paní Carterová řekla?"
Přitisknu tvář na její rameno a nadechnu se známé vůně jejího parfému. "Asher mi tady toto nechal," odpovím a zvednu tašku.
"Ach můj Bože," zašeptá a položí hlavu na mou.
Máma mě objímá a cítím teplo jejího těla. Takový by můj život neměl být.
Odtáhnu se a přinutím ji tak uvolnit sevření. "Budete tady v pořádku, když půjdu domů? Potřebuju být sama."
Láskyplně mi odhrne vlasy z očí: "Jsi si jistá, že bys teď měla být sama?"
"Prosím," prosím a zoufale se chci dostat domů, abych si přečetla víc Asherových vzkazů.
Palci mě hladí po tvářích, než mě znova obejme. "Běž domů, ale chci, abys mi zavolala, když budeš cokoli potřebovat. Slyšíš mě?"
"Budu v pořádku," zašeptám.
Pustí mě a hladí mě vzadu na krku. "Bojím se o tebe."
Udělám několik kroků dopředu a políbím ji na tvář. "To by měly mámy dělat."
Když si sundám zástěru a vyjdu z restaurace, cítím na sobě její pohled. Nenávidím, když na mě pořád dohlíží, jako když jsem byla menší, ale teď to znamená něco úplně jiného.
Na každé stopce cestou domů se dívám na tašku se vzkazy, která je na sedadle spolujezdce. Jako bych jela někam, kde se s ním setkám poté, co jsem ho dlouho neviděla. Kdyby se jen všechna moje přání stala skutečností.
Když jsem v bezpečí a soukromí svého pokoje, rychle se převléknu a vlezu si pod deku s malými kousky Ashera, které držím v ruce.
Říkám si ještě předtím, než přečtu první, že si přečtu jen pět každý den a pak, až je přečtu všechny, pustím se do nich znova.
Celá se chvěju, když vytáhnu první, zavřu oči a zhluboka se nadechnu, než začnu číst.
Tvoje síla je inspirující.
Po přečtení tohoto vzkazu se usměju. Nikdy jsem se nepovažovala za silnou osobu. Popravdě, vždy jsem se viděla jako slabá, zvláště posledních několik let. Ale teď, když se na sebe dívám Asherovýma očima, chápu, co vidí. Potřebuju sílu, jen abych tady zůstala.
Vytáhnu další a cítím se trochu uvolněnější, než s prvním vzkazem.
Recept na moje lasagne…mražené z uličky s mraženými potravinami.
Poprvé za týdny se opravdu směju. Vždycky dokázal odhalit tuto mou stránku.
Chybí mi ty zelené oči. Doufám, že jsou pořád tak jasné a plnéživota, jako byly naposledy, kdy jsem je viděl.
Všechen úsměv je pryč. Složitě se snažím představit si svoje oči tímto způsobem, ale vždy mi řekl, když zářily.
Pokud půjdeš rybařit, ujisti se, že vezmeš můj prut.
To je jedna věc, o které si nejsem jistá, jestli ji budu schopná dělat bez něj. Jedna ze vzpomínek, které jsou v popředí, je ta, kdy mě políbil v dešti.
Miluju tě. Opravdu, šíleně a hluboce tě miluju. Nezapomeň, že jsou okolo tebe další lidé, kteří tě taky milují. Nezapuzuj je.
Čas ubíhá a já tady ležím a nechám se ovládat svými emocemi. Je lákavé přečíst si další vzkaz, ale ještě jsem pořádně nezpracovala ty, které jsem si přečetla. Asher vždycky věděl, jak do života přivézt trochu humoru a dnes to skvěle vyvážil.
"Kate," říká moje máma a dívá se na mě.
Otočím hlavu a vidím ji stát ve dveřích mého pokoje. Přišla domů za mnou. Jde pomalu ke mně, skoro jako by se bála, jak budu reagovat, a překvapí mě, když se položí vedle mě a přitulí se vedle. Tolikrát jsem byla na dně. Skrývala jsem v sobě tolik žalu a mohla jsem jí to vše říct. Je vždycky snadnější vidět věci jasněji, když se ohlédnete zpátky.
"Co tě trápí? Prosím, mluv se mnou," říká mi a hladí mě ve vlasech.
Pamatuju si, kolik tíhy zmizelo, když jsem řekla Asherovi o jedné věci, která mě sužovala…která mě držela zpátky. Otočím se k ní tváří a řeknu jednu věc, které jsem se roky děsila.
"Byla jsem znásilněná," brečím.
Zastaví se a cítím, jak se jí prsty chvějí. "Co jsi právě řekla?"
"Před několika lety mě někdo znásilnil. Držel mě dole a znásilnil mě." Je mi nevolno, když jsem jí to všechno řekla. Vynechala jsem několik detailů, ale nakonec, když je to celé tajemství odplaveno, cítím se lépe. Jedna cihla je z mého hrudníku pryč.
A když jsem to dořekla a mrak se zvedl, pevně mě obejme a brečí se mnou. Přemýšlela jsem o tomto dni znova a znova a teď, když se to stalo, lituju, že jsem to neudělala dříve.
Projevuje mi lásku. Laskavou, nesobeckou a nehynoucí lásku.
Miluju ji 50 milionkrát na Měsíc a zpátky.
"Není to tvoje vina," mumlá.

"Teď to vím."
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 gabina gabina | 17. července 2014 v 16:09 | Reagovat

Ďakujem za ďaľšiu úžasnú kapitolu. :-)

2 Evudar Evudar | 17. července 2014 v 16:12 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu. Skvělé. :-)

3 terysek terysek | 17. července 2014 v 16:35 | Reagovat

děkuju moc za další překlad :-)

4 Helena Helena | 17. července 2014 v 22:39 | Reagovat

Díky za další kapitoly :-)

5 kaci kaci | 17. července 2014 v 22:57 | Reagovat

Díky moc

6 Renca Renca | 18. července 2014 v 7:45 | Reagovat

Děkuji za překlad další kapitoly.

7 Marta Marta | 18. července 2014 v 9:15 | Reagovat

Děkuji za další překlad.

8 Maribel Maribel | 18. července 2014 v 11:18 | Reagovat

Děkuju za další kapitolu :)

9 Mirka Mirka | 18. července 2014 v 19:53 | Reagovat

Díky moc za překlad !!!

10 D. D. | 27. července 2014 v 18:05 | Reagovat

Děkuji za překlad! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama