When It Rains - 27. kapitola 1/2

17. července 2014 v 14:00 | Iva |  Lisa De Jong - When It Rains
Kapitola 27


BYLO TO 15 DNÍ PRÁZDNOTY.
Bylo to 360 hodin samoty.
Bylo to 21 600 minut, kdy mi chyběl, ale jsem pořád 10x více naživu, než v tu dobu, kdy jsem ho neznala.
Dnes je to poprvé, kdy jdu po měsících do práce. Nikdy jsem neopustila Ashera za posledních několik týdnů a poslední dva jsem strávila tím, že jsem se snažila vyřešit, co budu dělat bez něj. Jako by to pro mě byl bod, který znamená obrat…můžu jít buď vpřed, nebo spadnout zpátky na místo, kam jsem se dostala poté, co mě Drew znásilnil.
Když vstoupím do restaurace, okamžitě ucítím zápach smaženého jídla a vzpomenu si na Ashera. Chybí mi dny, kdy jsem sledovala dveře, a čekala, že přijde.
Říká se, že nevíte, co máte, dokud to neztratíte, ale zjistila jsem před dávnou dobou, že je Asher speciální. Teď mě z výšky pozoruje anděl.
Máma jde do kuchyně, kde stojím a dívám se do prostoru. Jestli předtím spěchala, teď se to tak nezdálo. Její pohled je hřejivý a soucitně se na mě usměje.
"Jsi si jistá, že jsi na toto připravená?" zeptá se a utře si ruce do zástěry. Když je se mnou, je to mnohem snadnější. Nebyla moje skála…byla celý můj svět.
Zhluboka se nadechnu. Jsem připravená.
"Ano," odpovím a vrátím jí úsměv. "Je hezké dostat se z domu alespoň na chvíli. Začínám cítit odpor k barvě na mých zdech."
"Můžeš je namalovat, víš to."
"Nemyslím si, že by to bylo nutné," říkám a pokrčím rameny.
"No, potřebuju se vrátit, ale dej mi vědět, kdybys potřebovala přestávku," říká a obejme mě svými hubenými pažemi. Znova a znova za poslední měsíce si uvědomím, že je mým domovem. Nezáleží na tom, kde jsme, nebo co máme, když máme jedna druhou. Jsme tam, kde potřebujeme být.
"Bude to v pořádku," zašeptám a přitáhnu si ji blíž k sobě.
"Dobře, vím, že jsou ostatní nadšení, že tě taky uvidí." Pustí mě, jde pryč a ještě jednou se na mě podívá, než zavře dveře. Jednou se zhluboka nadechnu a píchnu si příchod. Jsem jednou nohou ve dveřích a druhou venku. Je to jediný způsob, jak se přes to vše můžu dostat.
První věc, kterou vidím, když vejdu do restaurace, je moje obvyklá skupina farmářů. Nikdy jsem si nemyslela, že mi budou chybět, ale stalo se. Je zajímavé, jak se mohou lidé stát velkou součástí vašeho života a ani si to neuvědomujete.
A nejlepší část…usmívají se, když mě vidí jít k jejich stolu. Bude to další běžný den, když to tak nechám být.
"Ahoj, Kate, chvíli jsme tě tady neviděli a bylo to jako věčnost. Jak ses měla?" zeptá se jeden z nich a upřeně se na mě dívá.
"Já…pomáhala jsem kamarádovi," přiznám tiše a koušu se do rtu, abych zadržela další pocity, které hrozí, že se projeví, když myslím na Ashera. I když se s tím učím vypořádat každý den, je těžké to říct nahlas. Z nějakého důvodu je to tak opravdovější.
"No, jsme rádi, že jsi zpátky. Mám rád tvou mámu, ale jsi moje nejoblíbenější servírka."
Usměju se ještě víc.
Taky je to tady mým domovem.
Když rušné ráno končí, dovnitř vejde paní Carterová a posadí se na svoje obvyklé místo. Když jí přinesu skořicovou rolku a šálek kávy bez kofeinu, usměje se.
"Dobrý den, paní Carterová, chyběla jste mi. Jak se vám daří v bridgi?" zeptám se a snažím se pokračovat v normální rutině. (Poznámka: bridge = bridž - je karetní hra pro dvě dvojice hráčů)
Natáhne se pro mou ruku a přitáhne mě blíž ke stolu. "Nemusíš přede mnou předstírat," říká tiše.
Rozhlédnu se po restauraci, abych se ujistila, že ji nikdo jiný neslyšel. "Nepředstírám." Nemyslím si, že předstírám; jen to v sobě držím. Pro mě je to jiné.
"Už jsi plakala?"
"Každý den," odpovím upřímně. Snažila jsem se tentokrát neuzavírat do sebe. Vím to sama nejlépe.
"Posaď se," říká a ukáže na místo naproti sobě.
Zavrtím hlavou a nervózně se rozhlédnu okolo. "Nemůžu. Pracuju."
Zůstanu stát, když mávne na mou mámu. Co se chystá udělat?
"Může si Kate dát na několik minut přestávku? Mám něco, o čem s ním potřebuju mluvit," říká paní Carterová a ani jednou se na mě nepodívá.
Máma se na mě zvědavě dívá, než se podívá na paní Carterovou. "Asi to několik minut zvládnu." Poplácá mě po rameni, než odejde. "Zakřičím, když tě budu potřebovat."
Kývnu a posadím se na prázdné místo. Boxy jsou obvykle pohodlné, ale teď mám pocit, jako bych seděla na dřevěné lavici. Znám tuto ženu roky, ale před několika minutami jsem si myslela, že je to jen milá žena, která si moc nevšímá.
Myslím, že všechny mé myšlenky a představy jsou špatně.
"Neboj se, Kate, nebudu se tě ptát na pohřeb." Odmlčí se a napije se kávy. "Jen se chci ujistit, že jsi v pořádku."
Povzdychnu si a položím své založené ruce na stůl. "Budu v pořádku. Jen potřebuju čas, abych se vrátila do svého nového normálu."
"Kdo ti s tím pomáhá?" zeptá se a znova se napije kávy.
"Máma, kdykoli ji nechám. Jinak jsem to jen já," přiznám smutně a rychle se podívám ven z okna. Je těžké mluvit o mých pocitech.
Natáhne se do kabelky a vytáhne tašku, která je vyplněná něčím, co vypadá jako ubrousky z restaurace.
Vytáhne jeden a položí ho přede mě. Nejdříve nevěřím, co vidím. Vypadá to jako Asherovo písmo na ubrousku, které jsem mnohokrát viděla.
Do očí se mi nahrnou slzy a nemůžu to přečíst. "Kde jste to vzala?" zeptám se a cítím, jak mi první slza stéká po tváři.
Položí ruku na mou a já vzhlédnu a vidím, že má v očích taky slzy. "Byl tady mladý muž, který mi je jednoho dne dal, když jsem přišla na kávu. Nevěděla jsem, kdo byl, ale poté, co jsem s ním strávila několik minut, jsem pochopila jednu věc." Odmlčí se a smutně se usměje. "Miloval krásnou dívku, za kterou jsem tady každé ráno chodila, abych ji viděla."
Utřu si slzu, která mi stéká po krku, a čekám, až bude pokračovat.
"Nemyslela sis, že jsem tady chodila každý den na tuto hroznou věc, které říkají káva, že? Vážně, potřebují to více pomlet, než to uvaří." Nakloní hlavu na stranu a zatváří se vážně. "Všimla jsem si, jak moc ses za poslední měsíce změnila. Jeden den, když jsem odcházela z restaurace, vešel dovnitř, tak jsem se zastavila a poděkovala mu. Několikrát jsem ho s tebou viděla a dala jsem si dvě a dvě dohromady."
Zavrtím hlavou a cítím, jak se mi chvěje ret. "Ale proč ubrousky? Nechápu to."
Kývne a stiskne mi ruku pevněji. "Před několika měsíci se zastavil v restauraci, ale nepracovala jsi. Ten kluk na tom byl hrozně, tak jsem se ho zeptala, jestli by se rád posadil a dal si se mnou kávu a on překvapivě souhlasil. Trvalo mu dlouho, aby se uklidnil, když jsem se ho zeptala, co se děje. Mimochodem, mluvili jsme déle, než hodinu o Carringtonu, a když jsem zmínila, že tady chodím každý den jen proto, abych tě viděla, vypadal tak zlomeně. Požádal mě, jestli bych udržela tajemství, natáhl se do kapsy svého kabátu a podal mi tuto tašku. Řekl, že nadejde den, kdy to budeš potřebovat a on tady nebude, aby ti to dal."
Smutně se zasměje a rozhlédne se po plné restauraci. "Vynadala jsem mu. Řekla jsem mu, že pokud tě chce opustit, najdu si ho. Byl opravdu tiše a řekl mi, že neměl na výběr. Řekl, že by tě nikdy neopustil, kdyby si mohl vybrat." Z koutku oka mi unikne slza.
"Počkat, kdy to bylo?" zeptám se a nakloním se dopředu, jak jen mi to stůl a tělo dovolí.
"Bylo to den předtím, než ho vzali do nemocnice."
Ze zvyku se podívám na strop. Věděl, že je mu hůř. Věděl, že se mu dny krátí, ale pořád myslel na mě.
"Myslím si, že když jsi znova v práci, jsi na to připravená," brečí a podává mi tašku. "Měla by sis nejdříve přečíst ten, který jsem ti podala."
Vrátím se k vzkazu na ubrousku, který je přede mnou na stole. Opatrně ho zvednu a přejedu přes něj prsty.
Za každý den, který jsem tě znal, je tady vzkaz. Když mě budeš potřebovat, vezmi si jeden a budu tam s tebou. Chybíš mi každý den. S láskou, Asher.
Utřu si rychle slzy z očí a podívám se na paní Carterovou, která dělá to samé. "Děkuju vám," naznačím.
"Ach, Katie, holčičko, jsem tady, pokud mě budeš potřebovat. Víš, ztratila jsem manžela, který taky zemřel na rakovinu."
"To není spravedlivé," říkám a utírám si oči.
"Já vím, ale vsadím se, že nelituješ jediné minuty, kterou jsi s ním strávila."
Nikdy toho nebudu litovat. Když na něj myslím a představuju si nás spolu, zmizí ten paralyzující smutek, který chovám ve svém srdci. "Nikdy," zašeptám.
"No, asi bych měla jít. Musím jít hrát bridge, ale myslím, že to změním na bingo. Jsem unavená ze všech těch politiků, kteří chodí do mého klubu," říká a postaví se vedle stolu.
Natáhne se do kabelky, ale zastavím ji. "Chápu to. Mimochodem, ani se své skořicové rolky nemusíte dotknout."
"Jo, ani nejsou tak dobré," odpoví a nakrčí nos, když se podívá na nedotknutou rolku.
"Nemusíte tady chodit, pokud nemáte ráda zdejší jídlo."
"Dokud tě můžu vidět, budu tady chodit," říká a pohladí mě palcem po tváři. "Dávej na sebe pozor, holčičko."
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nikola919 Nikola919 | 17. července 2014 v 17:21 | Reagovat

no nie..clovek si povie: toto uz nemoze byt smutnejsie...a v dalsej kapitole zisti ze ano moze..dakujem krasne za preklad..:)

2 Mirka Mirka | 18. července 2014 v 19:49 | Reagovat

Díky moc za překlad !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama