MTT - 11. kapitola

23. července 2014 v 17:01 | Iva |  Jay McLean - More Than This
Kapitola 11
*Mikayla*


Heidi a Lucy přišly, aby mi půjčily nějaké věci, když se nemůžu vrátit domů - kvůli tomu, že je to místo zločinu a tak.
"Přinesla jsem ti nějaké věci, které bys mohla potřebovat, jako holčičí věci. Jake nevěděl, co potřebuješ. Bylo to trochu divné, když zavolal." Odmlčí se Heidi. "Micky…" odmlčí se, než se na ni podívám. "Jake je hodný kluk, víš. Jsem ráda, že jsi včera v noci byla právě s ním."
Pomalu přikývnu. "Já taky."
"Mimochodem," pokračuje Heidi a nakoukne na mě: "přinesla jsem toaletní potřeby, tělová mýdla, holítka, kartáčky a tělová mléka. Nevěděla jsem, co máš ráda, tak jsem zabalila, co jsem měla. Taky jsem přinesla nějaké oblečení. Nevěděly jsme, jak dlouho tady zůstaneš, tak jsme netušily, co zabalit. Zjistily jsme, že máme stejnou velikost."
"Cokoli jste mi přinesly, bude to skvělé, jsem si tím jistá." Usměju se opravdově, protože mě tyto holky neznají a snaží se mi pomoci.
Pořád jsem neslyšela o Megan. Nic.
Lucy se na mě podívá. "Taky jsem zabalila nějaké oblečení, a protože se s Heidi neoblékáme stejně, můžeš si alespoň vybrat." Zasměje se pro sebe. "Ehm, taky jsem ti přinesla mou náhradní čtečku. Nevím…" podívá se dolů a mluví tišeji. "Nevím, jestli budeš chtít číst, nebo se na to budeš moci soustředit, já jen…je tady, kdybys ji chtěla."
"Díky, knihy jsou nejlepší kamarádi," říkám jí a ona se na mě zářivě usměje.
Pak následuje chvíle ticha.
Neumím si představit, jak to pro ně musí být divné, když se snaží utišit holku, kterou ani neznají.
"Takže," začnu. "Takže Justin Bieber, Heidi?"
Obě se zasmějí a napětí na chvíli opadne.
"Je to takový vtípek," říká Heidi a chichotá se.
"Ne tak docela," ušklíbne se Lucy na Heidi. "Heidi jím byla trochu víc posedlá, když začal být slavný. Trochu ho sledovala, když byl jednou ve městě a jeho ochranka ji musela zadržet. Rodiče si pro ni museli přijet."
"Kecáš!" říkám a nevěřícně se na ni dívám.
"Ano," přeruší nás Jake, když vejde s nápoji. Položí před nás tác.
"Hned další den o tom všichni ve škole věděli a říkali jí ´wannabieber´. Nestarala se o to a byla na to hrdá. I tak Dylanovi cukne oko, když slyší Justina Biebera." (Poznámka: wannabieber = doslova chce Biebera)
Hlasitě se rozesmějeme.
Když o tom mluvíme, připomíná mi to Emily a řeknu jim o tom.
Jak se můj táta snažil tancovat "The Dougie" na Emilinu verzi "Baby". Jak se za mnou hnali a zpívali ´Penis, penis, penis, ooouuu!´
"Nemůžu uvěřit, že se to včera stalo," oznamuju. "Zdá se to tak dlouho. Ten den trval věčnost." Podívám se na Jaka vedle mě. "Je to jako nejdelší den v historii? Co je s dneškem?" zeptám se vážně.
Obejme mě okolo ramen a políbí na spánek. Miluju, když to dělá.
"Vyprovodíme se," říká Lucy, když s Heidi vychází ven.
"Pojďme tě uložit do postele." Pomáhá mi na nohy.
***
Ležela jsem dvě hodiny v posteli a nemohla jsem se uvelebit. Jsem vyčerpaná, neodpočatá a otřesená. Nemám na to slova. Chci jít domů a nechci. Asi nedokážu říct, jak se cítím, než tomu budu čelit.
O hodinu později jsem pořád vzhůru. Potřebuju z této postele i pokoje vypadnout. Slyším někoho dole. Slyším televizi, ale zastavím se u schodů, když uslyším své jméno. Rozhovor je v kuchyni.
"Nemůže Mikayla zůstat někde jinde?" zeptá se Jakův táta, Nathan.
Ztuhnu a žaludek se mi propadne.
"Tati, vážně?"
Následuje chvíle ticha.
"Mrzí mě to, synu. Vyznělo to špatně." Nathan teď mluví tišeji s větším soucitem. Taky nemá akcent, a když o tom přemýšlím, tak ani Julie.
"Podívej," pokračuje Nathan: "není to tím, že bychom ji tady nechtěli, víš to, ale potřebuješ pochopit, že se o tebe bojíme - "
"Tati - "
"Vydrž, Jaku. Nech mě to doříct. To, co jste zažili, vás zasáhlo a rozumíte si, jako kdybyste se znali roky, ale pořád by to…já nevím. Jen říkám, no, máma mi řekla, že jste se setkali včera v noci a nejsme slepí, Jaku. Vidím, jaký s ní jsi a jaká je s tebou ona. Vím, že mezi vámi něco je. Ale asi se jen bojíme, nejen o ni, ale i o tebe. Je toho hodně, aby tomu porozuměl někdo v tvém věku, nebo kdokoli. Snažím se říct, že se jen s matkou bojíme, že je na tobě příliš závislá a ty to bereš tak vážně, jak to jen jde. Nemá nikoho dalšího?"
"Nevím, co chceš, abych ti řekl, tati."
"Nevím, co chci, abys mi řekl. Řekl jsem, co potřebuju." Povzdychne si Nathan. "A teď něco dalšího, taky ti chceme říct, že jsme na tebe pyšní, Jaku. Za poslední rok jsi dospěl, změnil ses a je z tebe dobrý muž a milujeme tě. Jen si vzpomeň, že jsi tvrdě pracoval, aby ses tady dostal - to my všichni. Jen si na to pamatuj. A s tvou mámou, no…věříme, že uděláš správná rozhodnutí a nejen s tou dívkou, ale ohledně všeho."
"Díky, tati." Hlas se mu zlomí.
Slyším kroky, které míří ke mně a začnu panikařit. Nemůžu vyběhnout nahoru a vypadá to, jako bych poslouchala jejich konverzaci. Jsem idiot.
"Kaylo?" říká Jake.
Otočím se k nim a musí vědět, že jsem slyšela vše, co si řekli.
"Dobrou noc, Mikaylo." Nathan kolem mě projde a poplácá mě po rameni.
Snažím se promluvit. "Dobrou noc, pane."
"Nemůžeš spát?" zeptá se Jake.
Zavrtím hlavou.
Má na sobě tepláky a nic dalšího. Můžu si tak prohlédnout jeho široká ramena a hrudník a vyrýsované svaly na břichu až k V, které vede k jeho…prohlížím si ho.
"Budeš se se mnou dívat na televizi?" zvedne ke mně ruku. "Nic mě lépe neuspí, než reklamy."
Vezmu ho za ruku, když mě vede k pohovce.
Když se posadíme, otočí se ke mně: "Slyšela jsi to, co?"
"Jo. Zajistím si bydlení někde jinde. Ráno někomu zavolám."
"Kaylo, to vůbec - "
"Jen o tom dnes večer nemluvme, jo?"
Kývne a pak se podívá jinam.
"Dnes má máma narozeniny," říkám tiše.
"Bože, Kaylo." Hladí mě po tváři.
Pak nastane ticho.
"Megan mi ani jednou nezavolala," říkám mu.
Obejme mě okolo ramen a posune se, abych se k němu mohla přitulit, položím mu hlavu na hrudník a cítím intenzivní teplo z jeho hrudníku.
"Nesnáším, že musím říct to zřejmé, ale Megan je na hovno."
Trochu se zasměju.
Projíždí mi prsty vlasy od kořínků ke konečkům a cítím se ospalá.
"Víš, kdo takový není?" říkám přes zívnutí. "Ty, JakuAndrewsi, ty takový nejsi. Ani trochu."
"Díky," zasměje se.
"Mmm," zamumlá. "Máma mi toto dělávala, když jsem byla malá a nemohla jsem usnout. Hrála si s mými vlasy a vždycky to pomohlo."
"Spi, zlato."

To je poslední věc, kterou si pamatuju, než mě políbil na spánek a já jsem se poddala vyčerpání.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mirka Mirka | 23. července 2014 v 18:20 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama